Kamba (») | 29. 8. 2017 | přečteno: 798×
Pokud porozumíme tomu, že vše má svůj účel a Bůh má konkrétní plán se svým stvořením (viz minulá lekce), pak lze čas chápat jako určité omezení pro uskutečnění tohoto plánu. Kdyby člověk nezhřešil, žil by ve věčnosti a vše by bylo dobré. Protože Bůh očekával satanovu vzpouru i hřích, který poruší vše dobré a nastolí vládu utrpení, stvořil čas, který období satanovy vlády nad zemí i nad stvořením omezuje. Ve chvíli, kdy Adam s Evou vstoupili do vzpoury proti Bohu, důsledkem byla ztráta zdroje věčného života (oddělení od Stvořitele, odloučení od stromu života v Edenu – Gn 3: 22). Velmi zjednodušeně a velmi nepřesně by se dalo říci, že čas je jako pravidlo ve hře, které vymezuje, jak hru hrát.
číst dál