Autor verše v Židům 6: 1, 2, z něhož při našem vyučování vycházíme, od čtenářů očekával, že jako židé znají své kořeny a učení Starého zákona. Když se pak tito lidé stali křesťany, měli se seznámit s událostmi, které Bible předpovídá pro poslední časy, z pohledu těch, kdo znají Krista. Věřící z pohanů však potřebují položit základy i o historii lidstva a srozumitelně propojit vyučování Starého a Nového zákona. Toto je velmi stručné shrnutí plánu, jaký má Bůh s lidmi a vším stvořením.
10. HISTORIE LIDSTVA – BOŽÍ PLÁN SPASENÍ
Historii lidstva bychom mohli rozdělit do sedmi období, řecky nazývaných aióny (Zj 5: 1 – 10, 7 pečetí = 7 období). Nejsou časově stejně dlouhá, začínají vždy smlouvou mezi Bohem a lidmi a končí soudem. Naši velmi zjednodušenou studii začneme ale ještě dříve, a to před stvořením člověka.
Než Bůh stvořil svět, jak ho známe, stvořil nebeské bytosti. Mezi nimi byl také archanděl Lucifer (= zářící). Byl ochráncem Boží slávy a vedl nebeské chvály. Sloužil dobře, ale zpychl. Toužil stát se sám uctívaným bohem. Svedl cca třetinu andělů ke vzpouře proti Bohu. Tato vzpoura se projevila neposlušností, ztrátou úcty a bázně před Bohem, ale ne odsouzeníhodným skutkem. Kdyby Bůh Lucifera hned potrestal, vypadalo by to v očích ostatního nebeského stvoření jako diktatura – trest za odlišný názor. Bůh věděl, že srdce jeho anděla se úplně odvrátilo od pravdy, viděl i budoucnost. Nechtěl ale, aby zbytek nebeských bytostí navždy řešil, zda se jednalo o spravedlivý trest – pak by se možná nevyhnul dalším vzpourám. Bůh potřeboval, aby se zkaženost Lucifera projevila viditelně. A to se stalo po stvoření člověka. Dalo by se také říci, že člověk byl stvořen mj. i k tomu, aby se satanova zkaženost projevila viditelně, a aby mohl být odsouzen a potrestán. Vzbouření andělé však nemohli zůstat v nebi – v Boží přítomnosti, proto byli svrženi na zem. Více se dočteš v Izaiáši 14, Ezechielovi 28, Zjevení 12.
Na počátku Bůh stvořil nebe a zemi. Země pak byla pustá a prázdná, nad propastí byla tma a nad vodami se vznášel Boží Duch. (Genesis 1: 1, 2)
1. Aión – Období neviny
Víme, že existovalo nějaké stvoření ještě před tím, o němž mluví Bible (tzv. předadamovské), ale tomuto tématu se věnovat nebudeme. Pravdou je, že když byl Lucifer se vzbouřenými anděly svržen z nebe na zem, naše planeta už byla. Tu Bůh stvořil na počátku – na počátku všech událostí. (Mezi verši 1 a 2 se však něco stalo – to něco bylo svržení satana z nebe.) Po satanově pádu se země stala pustou. To však netrvalo dlouho, protože Bůh měl plán. Stvořil člověka a vše živé (Genesis, kapitoly 1 – 3). Člověk neznal hřích, žil v Boží zahradě, staral se o ni (plnil Boží vůli pro svůj život) a byl ve stálé Boží přítomnosti. Jedl ovoce stromu života. Bůh stvořil člověka pro věčnost, ale naše věčnost je podmíněna tím, že čerpáme svůj život od Boha – tehdy to bylo ovoce, dnes máme život věčný skrze víru v Ježíše Krista.
Období neviny bylo zřejmě velmi krátké (v řádu dnů či měsíců) a končí pádem lidí do hříchu. Hříchem byla vzpoura proti Bohu (touha být jako Bůh a nepotřebovat Ho) – a k té lidem pomohl satan. Zopakoval to, co už provedl v nebi. Pro člověka má pád do hříchu nezměrné následky. Je oddělen od Boží přítomnosti, místo života přišla smrt a hřích porušil naprosto všechno stvoření. S hříchem přišel strach, úzkost, prázdnota, nemoci, zvrácené jednání, sobectví, smrt, utrpení všeho druhu. S tím vším také člověk přišel o vládu nad zemí (Gn 1: 28) – satan si ji přivlastnil (Mt 4: 8). Soudem nad lidmi bylo jejich vyhnání ze zahrady Edenu. Bůh postavil k bráně strážné anděly, aby se člověk nemohl dostat ke stromu života a nemohl ve svém padlém stavu žít věčně. Na konci 3. kapitoly knihy Genesis nacházíme kromě vyjmenování prokletí, která hřích přinesl do života lidí i satana, také první příslib příchodu Mesiáše, který lidstvo z hříchu opět zachrání a uvede nás do stavu přijatelného pro Boha (spása).
2. Aión – Období svědomí
Nyní už existuje hřích, ale není pro něj nějaké zvláštní usměrnění. Ukazuje se, co je v lidském srdci, ale lidé sami nesmí nad jinými konat soud. Naplno se projeví důsledky hříchu. Adam s Evou měli potomky. Nejstarší Kain spáchal první vraždu a zabil mladšího Ábela. Bůh zaslíbil, že přijde Mesiáš – a satan ví, že se narodí lidem, kteří budou celým srdcem následovat Hospodina. Ábel je tím, kdo opravdově slouží Bohu a rozumí pravé Bohoslužbě a oběti za hřích, Kain je pyšným člověkem, který si chce skrze rituály zasloužit Boží přízeň, ale v srdci nemá místo pro Boží vůli. Smrtí Ábela začíná satan se svou strategií boje proti Božímu lidu, aby tak překazil příchod Mesiáše a zrušil tak plán záchrany lidstva a zároveň slíbený věčný trest pro sebe a své padlé anděly. Zde je vidět rozdíl mezi satanem, stvořenou bytostí, která má velká omezení oproti Boží moci. Satan nemůže vyhrát. Každé jeho pomyslné vítězství zhatí Bůh zvláštním, zázračným způsobem, jak nám ukazuje Bible. Místo Ábela se narodil další syn – Set, který slouží Bohu a předává svou víru i svým potomkům (Gn 4: 26). Tak se dostáváme k narození sedmé generace lidí – a muže jménem Noe.
O této době Bible mluví jako o čase obrovského rozmáhání hříchu, až Bůh litoval, že stvořil lidi (Gn 6: 6). Jediný spravedlivý člověk na celé zemi byl právě Noe. Končí období svědomí, velkou potopou a zničením všeho poskvrněného tvorstva (ďábel se snažil narušit lidskou DNA tím, že padlí andělé měli děti se ženami – vznikaly zrůdy, proto byl nutný tak radikální zákrok).
3. Aión – Období znovuosídlení země
S Noem uzavírá Bůh novou smlouvu. Noe měl 3 syny – skrze neúctu k otci se Chamovi potomci stali prokletými lidmi, kterým Bůh předpověděl budoucí zničení, naopak Sem a Jáfet budou požehnáni (Gn 9). Hned tu také Bůh vyzdvihuje Sema (9: 26, 27), z jehož potomků – semitů – měl povstat zvláštní, Bohu oddělení národ. To se začne naplňovat povoláním Abrahama, muže, který tak miloval svého Boha Hospodina a tak mu naprosto důvěřoval, že dokonce byl ochoten obětovat mu svého syna. Satan ve snaze zabránit vzniku vyvoleného národa vyvolal velkou vzpouru lidí, kteří se pod vedením diktátora Nimroda dostali do obrovského modlářství a snažili se vybudovat světovou jednotu (předobraz dnešní globalizace, multi-kulti, jednotného náboženství). Soudem bylo zmatení jazyků = Bůh rozbil falešnou jednotu a rozehnal národy do celého světa. Dnes zažíváme opakování těchto sjednocujících snah, ale teď už je to v čase, který odpovídá Božímu plánu.
4. Aión – Období patriarchů
Abraham byl člověk velké víry. Měl ženu Sáru, ale ta nemohla mít děti. Vidíme tu, jak satan obratně zasáhl a zdánlivě úplně ničil možnost narození Mesiáše v budoucnu – avšak neplodným manželům Bůh zaslíbil syna. Splnil svůj slib zázrakem v době, kdy bylo Abrahamovi 100 a Sáře 91 let. Bůh v každém příběhu Bible ukazuje, jak je všemohoucí a jak je satan proti němu bezmocný. Semův potomek Abraham, jeho syn Izák a Izákův syn Jákob jsou zakladateli (praotci) národa, který si Bůh vyvolil, a který se dělí do 12 rodových linií. Hospodin změnil Jákobovo jméno (zvláště ve Starém zákoně je jméno velmi důležité, přímo vypovídá o osobnosti svého nositele). Tak se Jákob = Úskočný stal Izraelem = Zápasí Bůh. Toto prorocké jméno, které odhaluje, že Bůh sám z lásky k lidem zápasí o naši záchranu, pak přešlo na celý národ. Z Izraele se stává zvláštní, Bohu svatý lid, z něhož se má narodit Mesiáš. Pro toto významné postavení židovského národa od počátku prochází Izrael velkým útlakem, neboť co patří Bohu, to satan zvlášť nenávidí.
Skrze události popsané v Genesis od 38. kapitoly se Izrael dostává do Egypta, kde je národ postupně zcela zotročen a trápen. Satanova snaha zničit Boží lid pokračuje, ale Bůh svůj lid zachraňuje. Období patriarchů uzavírá soud, který už se nedotýká celého lidstva, ale pouze Egypťanů – těch, kdo trápili Izrael. Vznikem vyvoleného národa Bůh začíná soudit ostatní národy skrze jejich postoj vůči Izraeli. Ti, kdo Izraeli žehnají, budou požehnáni – a naopak (Gn 12: 3). Proto je důležité, aby v čele našeho státu stáli politici s kladným přístupem k Státu Izrael, proto Izraeli žehnáme a modlíme se za jeho pokoj a všelijak ho podporujeme (různé aktivity pro veřejnost, nezkreslené informace o dění na Blízkém Východě).
5. Aión – Období zákona
Izrael, zachráněný z Egyptského otroctví, je lidem odděleným pro Boha a musí tak také žít. Vůdce národa Mojžíš dostal od Boha Zákon – souhrn nařízení. Není to nové období pro celé lidstvo, ale pouze pro izraelský národ. Je od počátku jasné, že člověk nedokáže Zákon dodržet, proto Izrael dostává také podrobný návod na Bohoslužbu, obětování za různé hříchy. Bůh viditelně jedná ve svém lidu, Izrael se ve všem stává jiným než ostatní národy na zemi. Bůh svému lidu žehná, když mu slouží a trestá jej, když se odchyluje od Boží cesty. Tyto tresty přicházejí vždy ze strany jiných národů. Ať tu mluvíme o Pelištejcích (Filištínech), Amálekovcích, Egyptu, Babylonu – vždy, když se Boží lid vrátil k Hospodinu, Bůh bojoval s nepřáteli Izraele a mnohdy činil veliké zázraky. Velmi dobře to ilustruje příběh královny Ester.
V průběhu času se z Izraele stalo království, ale jen málo králů sloužilo Hospodinu a nesvádělo své poddané do hříchu modloslužby. Neposlušnost vůči Bohu se projevila v rozdělení země na dvě království. Bůh stále posílal své proroky, aby lid varoval. Zároveň tito proroci předpovídali mnohé podrobnosti o narození očekávaného Mesiáše – byla to motivace, aby se lid vrátil ke svému Bohu, který pro něj má tak úžasný plán záchrany. Přesto nejprve království Severní Izrael a později i království Judea upadly do rukou nepřátel (2. Královská 17, 2. Letopisů 36: 11 násl.). Severní Izrael byl zcela vystěhován – starověká Asýrie tím, že promíchala různé národy, jimž vládla, docílila toho, že nemohly vznikat národnostní vzpoury. Lidé, kteří se na území Severního Izraele usídlili, sloužili Hospodinu, ale odlišně. Tyto Samařany židé považovali za nečisté (Ježíš však přinesl evangelium i Samařanům – Jan 4). Deset kmenů království Severní Izrael bylo tak rozprášeno do celého tehdejšího světa, že se dnes do Státu Izrael vracejí např. etiopští židé – černoši či židé z Indie :-).
Protože z Izraelského národa zůstaly pohromadě a dalšího významného historického vývoje se účastnili už jen lidé z království Judea, vžilo se pro ně pojmenování židé (ve skutečnosti to tedy byly jen kmeny Juda a Benjamin, ale dnes je pro nás žid synonymem Izraelce všeobecně). Bylo totiž prorokováno, že Mesiáš vyjde z Judy (Gn 49: 8 – 10). Judejci na rozdíl od druhého království nebyli rozprášeni, „pouze“ odvedeni do zajetí Babylóňany a později dostali možnost vrátit se zpět do své vlasti (knihy Ezdráš a Nehemjáš). Zůstávali v područí silnějších národů – Persie, Řecka a Říma. V útlaku cizích králů, v bojích o život (příběh Ester), v touze udržet své zvláštní postavení mezi všemi národy, se židé upnuli ke své Bohoslužbě. Avšak dodržování Mojžíšova Zákona ještě zpřísnili, stali se náboženskými lidmi, kteří vztah s Bohem zaměnili za plnění až směšných a neskutečně zotročujících pravidel (Ježíš to při své službě zde na zemi silně kritizoval). Stále však zůstávali v Božím plánu, který se během věků nenápadně uskutečňoval. Soud za hříchy Izraele i celého lidstva na sebe vzal Ježíš Kristus – jeho smrtí a zmrtvýchvstáním končí období Zákona.
6. Aión – Období milosti – stále trvá
Do náboženské společnosti pod nadvládou Římanů se narodil Ježíš Kristus. Všechna proroctví, která se týkala narození, života, smrti a zmrtvýchvstání Mesiáše tak, jak je Bůh postupně odhaloval skrze své služebníky, se na Něm zcela a beze zbytku naplnila. Pro židy ovšem nebyl očekávaným Mesiášem. Měli své zkreslené představy. Zákon měl židy přiblížit Bohu, ale to se zcela přetočilo. Židé očekávali Mesiáše, který naplňuje Zákon, ale přišel Ježíš, který Zákon učinil nadbytečným. Satan rozehrál největší partii svého života, když zabil Božího Syna v domnění, že tak zasadí konečnou ránu Bohu, proti kterému bojuje. Bylo to přesně naopak. Bůh ve Svém Synu slavil největší vítězství. Avšak židé toto vítězství odmítli. Nebylo mnoho těch, kdo v židovském národě uvěřili v Ježíše jako Krista (= Mesiáše, Zachránce) a dodnes není – ale to patří k Božímu plánu s Jeho lidem. O tom však až v příští lekci :-).
Povinnost dodržovat Zákon pro nás v Kristu skončila. Nastalo období milosti. Bůh skrze Ducha svatého mění srdce těch, kdo mu vydají svůj život a vyznají Ježíše svým Pánem. Tak vlastně Zákon dodržujeme, ale ne z povinnosti, nýbrž z lásky k Bohu a víry, že pro naši poslušnost přichází požehnání a Bůh může v našich životech naplňovat úžasná biblická zaslíbení. Toto poselství přijali snáze pohané, proto už první církev byla především složena z nežidů.
Ptám se tedy: Zavrhl Bůh svůj lid? V žádném případě! Co dodat? Izrael stále nenašel to, co hledá. Vyvolení toho dosáhli, ale ostatní byli zatvrzeni. Ptám se tedy: Klopýtli snad Židé tak, aby nevstali? V žádném případě! Vždyť jejich selháním dospěla spása k pohanům, aby to v nich vzbudilo žárlivost. Ano, některé větve byly vylomeny a ty, planá oliva, jsi byl naroubován mezi ně. Čerpáš z vydatného kořene téže olivy, a tak se nad ty větve nepovyšuj. Chceš-li se povyšovat, věz, že ty neneseš kořen, ale kořen tebe. (Římanům 11)
Nechci, bratři, abyste nevěděli o tomto tajemství (abyste nespoléhali na vlastní moudrost): Část Izraele se zatvrdila, ale jen dokud se nenaplní počet pohanů. Nakonec však bude spasen celý Izrael, jak je psáno: „Vysvoboditel přijde ze Sionu, aby od Jákoba odňal bezbožnost. Toto pak bude má smlouva s nimi, jakmile odstraním jejich hřích.“ (Ř 11: 25–27)
Církev se stává vyvoleným lidem, který věří v Mesiáše daného Bohem Otcem. Jsme však naroubováni jako větvička na původní strom, nenahradili jsme židy v jejich výsadním postavení Božího lidu. Církev na to zapomínala během celého středověku a i dnes jsou sbory, které nechápou význam Izraele pro celý svět. Boží spasitelný plán totiž ještě není uzavřen. Ježíš přišel a vykonal oběť smíření, kterou zrušil prokletí, přikrývající lidstvo od pádu Adama a Evy. Žijeme v době, kdy ještě mnozí musí slyšet o Boží lásce a oběti. A musí se navrátit také Izrael.
S izraelským národem se od jejich odmítnutí Ježíše jako předpověděného Mesiáše událo mnoho důležitých změn. Římané v roce 70 n. l. rozehnali židovský národ kvůli povstání do celého tehdejšího světa. Během středověku byli židé tvrdě pronásledováni a perzekuováni. Byli odsouváni do ghett, nesměli vlastnit pozemky, byli křivě obviňováni a bez skrupulí zabíjeni. Nenávist vůči židům, pogromy a antisemitismus, který prolnul celou evropskou společností, vyústil v zatím nejhorší útok na Boží vyvolený národ – v holocaust za 2. světové války. Bible předpovídá ještě horší rány, které ale musejí přijít, aby židovský národ učinil pokání a znovu své srdce obrátil k Hospodinu. Události kolem Izraele je nutné pozorně sledovat, protože podle toho poznáme, v jaké fázi posledních časů se nacházíme.
Poučte se od fíkovníku tímto podobenstvím: Když jeho větve konečně začnou rašit a nasazovat listí, víte, že se blíží léto. Stejně tak, až uvidíte toto vše, vězte, že se už blíží, že už je ve dveřích! (Matouš 24: 32, 33)
Boží plán záchrany lidstva a potrestání satana není uzavřen Ježíšovou obětí. Žijeme však v úžasné době, kdy kamenný chrám vystřídal Boží chrám v nás, žijeme v době Ducha svatého. Každý věřící může mít s Bohem tak blízký vztah, o jakém Boží služebníci Starého zákona snili (Žd 11: 13). Dostalo se nám velkého vhledu do duchovní oblasti, v Ježíši Kristu máme odpuštěné hříchy, ale také autoritu nad démony. Naším cílem však není dobrý, požehnaný život tady na zemi. Naším cílem je věčnost v Boží přítomnosti. Je na místě povzbudit každého, aby toužil po Boží blízkosti jako po ničem jiném, ať je to jakkoliv lákavé. Budujme svůj vtah s Pánem, milujme ho celým srdcem a vší silou, služme mu se vší oddaností – a pak pro nás věci budoucí nebudou tajemnou, obávanou záležitostí, a život ve věčnosti bude nádhernou, vytouženou odměnou.
Bůh nás učí být trpělivými, ani naše modlitby nefungují jako kouzelný prsten – naprosto zásadní je naše „zasívání“ pro lepší budoucnost – už tady na zemi. Křesťan se stále dívá do budoucnosti – věci před námi, především ale věci týkající se věčnosti, jsou důležitější než naše minulost, přítomnost a pozemský život. Boží plán pro lidstvo i pro jednotlivce se naplní ve správném čase.
7. Aión – Tisícileté království
Období milosti ukončí 7 let soužení. Posledním časově ohraničeným obdobím lidských dějin je milénium pod vládou Ježíše Krista. Bude ukončeno Posledním soudem a po něm nastane věčnost.
2024 ©