13. Finance

Napsal Kamba (») 29. 8. 2017 v kategorii Základy víry, přečteno: 907×
finance.jpg

Náš vztah k penězům prověří opravdovost naší víry a náš vztah k Bohu samotnému. Pokud máme problém s dáváním, spoléháme víc na bohatství než na Pána.

13. FINANCE

Tato studie není úplným a vyčerpávajícím vyučováním na téma financí a prosperity. Bible o něm hovoří na mnoha místech. Je důležité porozumět tomu, že Božím plánem pro jeho děti je finanční svoboda a požehnání – obraz chudé církve je naprosto mylný a nebiblický.

Naše finance nepatří nám, ale Bohu, který je zdrojem našeho požehnání a prosperity. On je ten, kdo nám žehná dobrým zaměstnáním, úrodou a zahrnuje nás vším dobrým, co potřebujeme k životu. Díky němu nemáme nedostatek. Proto si Bůh může naše finance nárokovat. Důvodem, proč to dělá, je to, že dávání je důkazem naší víry v Boží zaopatření.

Mé je stříbro a mé je zlato, praví Hospodin zástupů. (Ageus 2: 8)

Mně patří svět i všechno v něm! (Žalm 50: 12)

Vždyť tam, kde máš poklad, budeš mít i srdce. (Matouš 6: 21) - Na postoji k penězům se ukáže, jaký je tvůj postoj k Bohu.

Ti, kdo touží zbohatnout, upadají do pasti pokušení a do mnoha pošetilých a škodlivých tužeb stahujících lidi do zkázy a záhuby. (1. Tim 6: 9, 10) – a naopak - Nezapomínejte ovšem na dobročinnost a štědrost, neboť takové oběti jsou Bohu příjemné. (Židům 13: 16)

Zákon setby a žně

Princip setby a žně je základním pravidlem, které nám Bible v oblasti financí zjevuje. Klíčem k finančnímu požehnání není modlitba, ale dávání. Bůh skutečně zaslibuje, že když dáváme, bude on dávat nám (Malachiáš 3: 10).

Nepleťte se, Boha nikdo neošálí. Člověk sklidí to, co zasel. Kdo zasívá pro své tělo, sklidí z těla záhubu; kdo zasívá pro Ducha, sklidí z Ducha věčný život. Nepřestávejme tedy konat dobro, neboť v patřičný čas budeme sklízet bez ustání. (Galatským 6: 7 – 9) – budeme sklízet přesně to, co jsme zaseli. Ze zrna pšenice nesklidíš brambory a z toho, že se na lidi usmíváš, sklidíš úsměv. Pokud chceš sklízet peníze, musíš zasít zrno financí. Musíme tedy zasít takový druh semene, jaké plody chceme sklízet (2. Korintským 9: 6 – 11).

Dávejte a bude vám dáno. Dobrá míra, natlačená, natřesená a vrchovatá se octne ve vašem náručí. Jakou mírou měříte, takovou vám bude zase odměřeno.“ (Lukáš 6: 38)

Je třeba udělat ve víře 1. krok a nečekat, až si to budeš moci dovolit (až na to budeš mít peníze). Setba je vždy vydání z toho, co právě máš s očekáváním rozmnožení. Tento zákon pochopili chudí lidé z makedonské církve (2. Korintským 8: 1 – 5).

Bible mluví o různých druzích finančních darů Bohu:

Desátek

Desátek platí i dnes, není to jen starozákonní praxe.

Melchisedech, král Sálemu, který byl knězem Nejvyššího Boha, přinesl chléb a víno a požehnal mu těmito slovy: „Požehnán buď Abram od Nejvyššího Boha, Stvořitele nebe i země! Požehnán buď Nejvyšší Bůh, jenž ti tvé nepřátele vydal do rukou!“ Abram mu tehdy ze všeho dal desátek. (Genesis 14: 18 – 20) - První zmínka o desátku je ještě před Mojžíšovým zákonem. Víme, že Ježíš Kristus přišel naplnit Zákon, proto ho my již nemusíme dodržovat. To však platí o nařízeních Zákona, ale ne o ustanoveních, platných před Zákonem. Desátek tedy není zrušen Ježíšovou obětí.

Desátek patří kněžím

Hle, synům Leviho jsem za jejich službu při Stanu setkávání dal jako dědictví všechny desátky v Izraeli. (Numeri 18: 21) – Izraelci uznávali lévijce za své kněze tím, že jim dávali 10% ze svého příjmu. Byl to způsob, jak jim projevit svou úctu a uznat jejich duchovní autoritu nad svým životem. Kněz je Boží posel k lidu, mj. má schopnost předávat znalost Zákona (jako v dnešní době kazatel předává biblické pravdy) a zejména je po něm požadováno, aby se naučil rozeznávat mezi přijatelným a nepřijatelným z Božího pohledu. Modlí se za lid a tím za něj obětuje. Tak posiluje, vyučuje a vede Boží lid podle Božího slova, aby mohla růst církev i každý jednotlivec osobně a nést dobré ovoce.

Izraelci mimo desátek dávali další finanční oběti a odhaduje se, že průměrně vraceli Bohu 25% (1/4) svého příjmu.

Desátek patří do církve

Desátek není možné dávat, jak se komu chce a zlíbí. Byl to způsob uznávání kněží, kteří lidu sloužili. Stejně tak my dnes uznáváme svou vírou kněžství Ježíše Krista, který za nás v nebi vykonává kněžskou službu před Božím trůnem. Přinesl za nás Bohu Otci oběť a neustále se za nás přimlouvá. Proto náš desátek patří Ježíši. Ježíš Kristus nám podobně jako Melchisedech podává chléb (své tělo) a víno (svou krev prolitou na kříži). V novozákonní době byl desátek tak obvyklou praxí, že o něm Bible příliš nemluví.

Izraelci dávali desátek přímo kněžím. Je tu úměra – čím více byli kněží úspěšní v žehnání a vyučování lidu, tím více lid prospíval a odváděl kněžím desátek. Desátek se nepoužíval k budování či zařizování bohoslužebných míst – tomu účelu sloužily zvláštní oběti.

V knize Nehemjáš čteme, jak lid přestal dávat desátek, lévijci museli opustit Chrám a živit se jinak. To ale znamenalo, že celý Izrael opouštělo Boží požehnání a ochrana. Věrnost lidu v dávání desátků byla nezbytná k řádnému fungování Chrámu.

Smí snad člověk okrádat Boha? Vždyť vy mě okrádáte! „Jak tě okrádáme?“ ptáte se. Na desátcích a obětech! Jste naprosto prokletí, že mě okrádáte, vy, celý národe! Sneste všechny desátky do obilnice, ať je v mém chrámě co jíst. Jen mě v tom vyzkoušejte, praví Hospodin zástupů, zda vám nezotvírám nebeské průduchy a nevyliji na vás požehnání, že ho ani nepoberete. Zastavím kvůli vám škůdce, aby vám neničil úrodu země, a také réva na vinici vám nezajde, praví Hospodin zástupů. (Malachiáš 3: 8 – 11)

a)     Bůh vede naše desátky v patrnosti a podle toho nám žehná

b)     Bez desátků nemohou kněží vykonávat svou službu, což se projeví na celém lidu

c)     Bůh od nás vyžaduje, abychom svou víru potvrdili dáváním.

Nikdo mezi nimi netrpěl nouzi, protože ti, kdo vlastnili pole nebo domy, je prodávali a utržené peníze přinášelik nohám apoštolů. Z toho se pak rozdělovalo každému, jak kdo potřeboval. (Skutky 4: 34, 35) – vedoucí v církvi jsou zodpovědní za správu financí (Skutky 6: 1 – 6).

Starší, kteří se dobře starají o církev, si zaslouží dvojnásobné uznání, zvláště ti, kdo mají namáhavou službu kázání a vyučování. Písmo přece říká: „Mlátícímu dobytčeti nedávej náhubek,“ a jinde: „Dělník si zaslouží svou mzdu.“ (1. Timoteovi 5: 17, 18)

Desátek patří do církve – ne na dobročinné organizace, nemůžeš ho rozdělit na víc míst. Máš ho dávat tam, kde dostáváš duchovní potravu. Pokud nejsi v jednotě s pastorem a jeho službou, nezůstávej v tom sboru (vlažném, s nebiblickým vyučováním), ale neřeš svou nespokojenost tím, že přestaneš dávat desátek. Ten patří především Bohu, aby z něj byl pastor placen, ale jeho majitelem je Pán sám.

Desátek je první desetina

Dřív, než začneš disponovat penězi ke svému účelu, odděl a dej desátek. Ne až z toho, co zbude – nebo pokud vůbec něco zbude. Co patří Bohu, nemůžeme použít pro sebe. Je to zpronevěra. Uvaluješ tím na sebe kletbu. Dávání je poslušnost. Není to štědrost ani naše volba.Desátek je celých 10%.

Desátek je to nejlepší

Uctívej Hospodina vším, co ti patří, tím nejlepším ze vší své úrody. (Přísloví 3: 9, 10) - Ve Starém zákoně bylo pod prokletím, pokud lid obětoval nemocná nebo chromá zvířata, která by stejně musel zabít.

Desátek se platí ze všeho. Rozhodni se být opravdu věrný. Dostal jsi k narozeninám finance? Prodal jsi auto? Dědil jsi? Pak odveď desátek.

Desátek ruší finanční kletby

Pokud dáváme desátek podle biblických zásad, Bůh zaslibuje, že pokárá požírače. Ďábel nemůže na naše finance, pokud s nimi nakládáme biblickým způsobem. V opačném případě mu dáváme legální právo škodit nám.

Prvotiny

Poprvé o prvotinách píše Genesis 4: 4. Později byla tato oběť nastolena v Mojžíšově zákoně. Není tedy pro nás povinností, ale mnohdy s výhledem na Boží požehnání, které tato zvláštní oběť přinese, prvotiny z vlastní vůle dáváme. Je zde však třeba dávat s moudrostí. Prvotinou by mohla být první výplata v novém zaměstnání, zvýšení platu, nový plat při povýšení, nová smlouva podnikatele, sklizeň. Jedná se o princip:

  1. Vše první patří Pánu
  2. Přijde 2. Sklizeň
  3. Když dáš prvotinu, zbytek bude posvěcený a rozmnožený.

Almužna

Král tehdy řekne těm po své pravici: ‚Pojďte, vy požehnaní mého Otce, přijměte za dědictví Království, které je pro vás připraveno od stvoření světa. Neboť jsem hladověl a dali jste mi najíst, měl jsem žízeň a dali jste mi napít, byl jsem cizincem a přijali jste mě, byl jsem nahý a oblékli jste mě, byl jsem nemocný a navštívili jste mě, byl jsem ve vězení a přišli jste za mnou.‘ Tehdy mu ti spravedliví odpoví: ‚Pane, kdy jsme tě viděli hladového a dali ti najíst anebo žíznivého a dali ti napít? Kdy jsme tě viděli jako cizince a přijali tě anebo nahého a oblékli tě? Kdy jsme tě viděli nemocného anebo v žaláři a přišli jsme k tobě? Král jim odpoví: ‚Amen, říkám vám, že cokoli jste udělali pro nejmenšího z těchto mých bratrů, to jste udělali pro mě.‘ (Matouš 25: 34 – 40)

Ať se slušně živí vlastníma rukama, aby se měl oč podělit s tím, kdo má nouzi. (Efezským 4: 28)

Almužna je podpora těch, kdo nemají dostatek. Nelituj, pokud toho lidé zneužijí. Pokud jsi dal z upřímného srdce, bude to Bůh, kdo ti ztrátu nahradí.

Sbírka

Slouží k praktickému využití. Ze sbírky se platí náklady jako nájem na budovu, spotřeba energií, ale také se dává pozvanému kazateli za jeho službu ve sboru. Je plně na nás, abychom se rozhodli, kolik dáme, její výše není nijak určena.

Nuže, dejte se do díla, vykonejte to! Jako jste byli připraveni chtít, tak také buďte připraveni jednat. Dávejte podle toho, co máte, vždyť to, co se počítá, je ochota. Dar je vzácný podle toho, co člověk má, ne podle toho, co nemá. (2. Korintským 8: 11,12)

Zvláštní finanční oběti

Když chceš Boha na sebe upozornit, můžeš dát speciální finanční oběť. Opět je třeba dávat v moudrosti. Každý z nás má jiné možnosti. Dávání nemá být bláznovstvím, ale pokud tě Duch svatý vede, směle investuj své peníze do Božího království. Tak na sebe upozornil Kornélius, Chana (matka proroka Samuele) a další lidé, které Bůh speciálně požehnal za jejich víru. Podporuj vždy takové dílo, které nese prokazatelně dobré ovoce (Filipským 4: 15 – 19).


Komentování tohoto článku je vypnuto.