1.
PŘEPADENÍ
Konec května byl nezvykle horký. Dny jako by se předháněly, který bude teplejší. I teď slunce přímo pálilo z bezmračného nebe, ačkoliv již bylo pozdní odpoledne. Les v takovém dni poskytoval příjemný chládek, a tak kupecký vůz s plachtou jen pomalu kodrcal po cestě. Chlapec na korbě vyprávěl příběh a vzrušeně přitom rozhazoval rukama: „A potom ten rytíř konečně dosáhl na svůj meč a - “
„Už dost, Vítku! Už mě z toho bolí hlava!“ zarazil ho v půli věty unaveným hlasem muž, sedící na silném koníkovi, zapřaženém u oje.
„Ale tatínku, teď přece přijde to nejlepší!“
„Celou cestu nemlu... číst dál