…s bázní a s třesením spasení své konejte (Filipským 2:12, K)
Nedávno jsem poslouchala kázání Johna Bevera, ve kterém řekl zajímavý příběh. Hlavní role v něm patřila muži, který uvěřil v mladém věku. Zdálo se, že to bude pevný, zabudovaný křesťan. Jenže se rozhodl jinak a postupně ho úplně pohltil svět s jeho žádostmi, řečeno slovy Písma. Došlo to tak daleko, že se kvůli podvodům dostal až do vězení. Tam se mu konečně otevřely oči. Když ho John přišel navštívit, našel zlomeného člověka. Nemohl pochopit, jak se jeho přítel dostal až sem. „Kdy jsi přestal milovat Boha?“ zeptal se ho a ten muž odpověděl velmi zvláštně: „Nikdy jsem ho nepřestal milovat.“ „Jak můžeš říct, že jsi miloval Boha, když jsi dokázal podvádět lidi?“ „Vždycky jsem Boha miloval,“ trval na svém ten muž, „já jsem se ho nebál.“
Velmi známý verš z Přísloví říká, že bázeň před Hospodinem je počátkem moudrosti (1:7). Moudrost je jednou úžasnou schopností, která byla člověku dána. Nezávisí na našem intelektu, ale na tom, jak dokážeme zpracovat zkušenosti své i ostatních a poučit se z nich. Moudrost znamená dělat dobrá rozhodnutí. Člověk, který nemá vzdělání, nikdy nebyl ve „velkém světě“ a není ani považován za největšího myslitele, může být moudřejší než mnoho lidí s tituly a vysokým IQ. A dělat dobrá rozhodnutí rovná se žít spokojený, kvalitní život. Proto je moudrost v bibli tak vyzdvižena. Sám Bůh je tou moudrostí. A - moudrost záleží na tom, jestli se bojíme Hospodina.
Bible 21. století (B21) překládá slovo bázeň striktně jako úcta. Vážně ale ještě víme, co to je úcta? Čím víc je ve společnosti sobectví, ambic a zaměřování se na vlastní úspěch, tím méně lidé chápou trvalé ocenění někoho druhého, dokonce sebeomezování se pro druhé. Přesto je vztah úcty podstatou toho, jak máme přistupovat ke svému Stvořiteli. Co jiného znamená opravdové hledání Boží vůle, než to, že podřizujeme své cíle těm Božím, že se vydáváme Božím plánům a svou sebestřednost umrtvujeme?
Bázeň před Hospodinem není strach. Máme mocného, ohromujícího Boha, a když David popisuje v žalmech, jak rozlícený Hospodin spěchá na pomoc svému lidu, jde z toho mráz po zádech. Ta hrůza ale platí Božím nepřátelům, ti se mají třást strachy. Boží děti jsou milované, jsou pod ochranou, jsou přece dětmi Tatínka v nebi. Bázeň Boží nebo bázeň před Bohem je vědomí Jeho blízkosti. Je to radost z Boží přítomnosti a touha neudělat nic, co by mě od ní odloučilo. Miluji Ho a nechci Ho rozzlobit, zarmoutit, odehnat. David zhřešil a zoufale prosil, aby mu Bůh nebral svého Ducha. Věděl, že víc než přestřelil. Přesto se nebál zbaběle trestu. Jeho volání odráží ne strach ze zodpovědnosti za své jednání a jeho důsledků, ale strach, že ho proto opustí Bůh, který si v něm učinil svůj příbytek. To je pravá úcta a bázeň před Bohem. Nepramení ze strachu, že mě vidí, ale ze strachu, že by si mohl zakrýt oči. Je to obava, že svým zlým jednáním můžu přijít o Jeho blízkost, pošlapat Jeho lásku a zranit Jeho srdce.
Proto je bázeň spojena s poslušností a také s ochotou k pokání. Hřešíme. Někdy nevědomky, někdy dobře víme, že jsme se právě sami vědomě rozhodli něco vykonat, co je jasným přestoupením Božího zákona. Dokonce se točíme v bludném kruhu stále se opakujícího hříchu. Dokud však s hříchem ve svém životě chceme jednat, jsme na té dobré cestě. Nenechme své srdce otupět! Bázeň roste z našeho vztahu s Bohem. Čím je nám bližší, tím míň máme sklony k hříchu. Když jsme plní Jeho, nehledáme náhražky.
Možná neznáš tenhle blízký vztah s Pánem a Bůh je pro tebe opravdu jen tím hrozivým dozorcem, který vidí každý tvůj přestupek a hned trestá. Pak je něco špatně. Bůh nikdy neplánoval stát se někým takovým. Naše poslušnost vůči Němu je založena na lásce a ne na strachu. Bázeň před Hospodinem je projevem této lásky a úcty.
No schválně – vezmi si svou bibli a vyhledej všechna místa, která mluví o bázni před Bohem. Budou tě povzbuzovat. Ukážou ti nové souvislosti a povedou tě k vděčnosti Bohu.
2024 ©