Nudí vás spousty rodokmenů, kterými bible nešetří? Přeskakovala jsem je (a měla radost, jak jsem díky tomu postoupila ve čtení bible :-)) – vždyť k čemu vlastně jsou? Pak jsem jednou zjistila, že jsou velmi zajímavé. Od té doby jim ráda věnuji delší čas – protože pokud je jen tak přelouskneme a pokračujeme dál, nejspíš nám opravdu nic nedají. Rodokmeny je potřeba studovat. Báječným pomocníkem k tomu je konkordance a taky biblický slovník, nejlíp ten s výkladem jmen. Proč vlastně překladatelé všech biblí překládají jen některá jména? Je za nimi tolik zajímavého! V bibli přece nic není zbytečně nebo navíc. Ale to bych se dostala jinam :-)
Protože stvoření světa a prvních lidí po nějakém čase následovalo rozmnožení hříchu, které už Bůh nemohl tolerovat, bylo lidstvo zničeno potopou. Národy dnešního světa pocházejí z Noeho. Desátá kapitola Genesis nabízí velmi hutný pokrm pro hloubavé čtenáře. Já bych se však dnes chtěla zaměřit na Moábské a Amónce, kteří vyšli z Lota a přeskočit tak ještě o pár kapitol dál. Nekladu si za cíl vytvořit nějakou studii, spíš jen poskládat různé informace a sestavit tak ucelený obrázek o těchto národech a podívat se na vliv, který stále mají v duchovní oblasti.
Podívejme se na počátek těchto dvou národů. Bůh na přímluvu Abrahama vyvedl ze Sodomy Lota s rodinou. Lot se usadil v horách a to bylo pro jeho dvě dcery nesnesitelné. Tyto ženy nechtěly zůstat samy a bezdětné a zařídily se po svém. Starší vymyslela plán. Podvakrát otce opily a pokaždé s ním jedna spala a otěhotněla. Lot sám o sobě není příkladem člověka, který spoléhá na Boha a tímto skutkem i jeho dcery, ovlivněné duchem Sodomy, odsoudily své děti k životu bez požehnání. Národy vzešlé z tohoto hříchu nepatřily k vyvolenému lidu. Na životech obou narozených chlapců se projevilo generační prokletí a jsou synonymem pro familiární duchy, kteří působí i v životech mnoha lidí dnes.
Moáb, jméno syna starší Lotovy dcery, můžeme přeložit jako Z otce vzešlý, lépe možná Po otci (tj. přebírající jeho vlastnosti) nebo Ten, který způsobuje žádosti(!). Amón nebo také Ben-ami znamená Syn mého příbuzného, Syn z otcovy strany.
Jako o národech se o Moábcích a Amóncích (často bývají zmiňováni spolu) dozvídáme v příběhu exodu izraelského národa z Egypta do země zaslíbené. Protože tyto národy byly příbuzné Izraelcům a jejich teritorium bylo mimo území zaslíbené země, Mojžíš dostal od Boha pokyn, aby jim neškodil a nepopouzel je (Dt 2:9). To však neakceptovala druhá strana. Moábci i Amónci patří ke klasickým nepřátelům Božího lidu. Spojovali se za tím účelem s jinými pronárody a boje s nimi se táhnou ještě do dob království.
Velmi zajímavý je příběh moábského krále Baláka, který, když viděl, že silou Izraelce neporazí, sáhl po řešení do duchovní oblasti – měl jasné vědomí toho, že duchovní svět je mocnější než ten viditelný. Zaplatil proroka Balaáma, který přes Hospodinův zákaz chtěl Mojžíše a jeho lid proklít. Bůh zasáhl a nedovolil to. Později s oběma národy vzešlými z Lota bojoval a zvítězil Gedeon, podmanil si je král David (zde zmínka o odměřování šňůrou na ty, kdo popraveni a kdo byli zachováni při životě jako Davidovi otroci), ale po smrti krále Achaba se Moábci vzbouřili a vybojovali si nezávislost, aby se stali vazaly Asyřanů a později Babylóňanů. Za dob Perské říše Moáb jako národ zaniká. Už bývalé území tohoto národa pak patřilo ke království Heroda Velikého.
Území Moábců se nacházelo v dnešním Jordánsku u Mrtvého moře. Národ obýval města Rabbat Moáb, Ar, Aroer, Kir (Kerak), Dibón, Madaba. Jejich řeč byla podobná hebrejštině. Uctívali boha Kemoše a Baal Peora (Pána na hoře Peor). Obchodovali s obilím (vzpomeňme na Noemi, tchyni Rút, která se k Moábcům uchýlila s rodinou v době hladu), vonnými oleji a solí z Mrtvého moře. Přes jejich území procházely významné karavanní stezky.
Přes mnohé zmínky o nepřátelství se dozvídáme, že David, prchající před Saulem, poslal své rodiče k příbuzným Moábcům, kde byli v bezpečí. Příběh krále Jórama však plně demonstruje zrůdnost moábského kultu boha Kemoše. Izraelci a Judejci společně oblehli město a král Méša na hradbách před jejich zraky obětoval svého prvorozeného syna. To na obléhatele zapůsobilo tak silně, že od dalšího boje upustili.
Amónci sídlili mezi Galilejským jezerem a Mrtvým mořem. I toto území dnes patří Jordánsku. Jejich sídelním městem byla Rabba, dnes již zaniklá. Hlavním bohem byl Milkom. Na hlavu je porazil král Saul při bitvě o město Jábeš-gileád. David byl mladým králem Chanunem zesměšněn, což vyústilo v další boje. Při nich se Amónci spřáhli s okolními národy, ale králové spojených vojsk byli poraženi a stali se z nich vazalové Davida, Aramejce to navíc tak zastrašilo, že se báli napříště ještě s Amónci spojit. Od doby vlády Šalamouna si Amónci užívali nezávislost, stali se však vazaly Asyřanů a někdy za dob Babylónské říše jejich království zaniklo. Při babylonském vpádu Judejci hledali záchranu právě u svých moábských a amónských sousedů.
Moáb a Amón se objevují v duchovní oblasti jako familiární duchové. Taky znáte obvyklé rčení: „Jsi přesně jako tvůj otec (matka)!“? Vidíte na sobě stejné vlastnosti jako u rodičů (možná jste je u nich nesnášeli), opakujete stejné chyby? Pak víte, o čem je řeč! Opakování (i nevědomé) vzorců chování, názorů (i když víme, že jsou špatné), vztahu k penězům, lidem či závislostí je prací familiárních duchů. Ti také otevírají dveře působení dalších démonů. Naprosto zásadní je dodržení Božího přikázání, abychom ctili své rodiče. Nechci se tu věnovat podrobně vztahům v rodině, jen zmíním, že je potřeba odpustit a nežít v hořkosti vůči rodičům. Odpuštění není pocit, ale rozhodnutí a Bůh je ten, kdo nám dá sílu toto rozhodnutí učinit. On je také tím, kdo uzdravuje naše zraněná srdce, napravuje vztahy a dává nám sílu udělat i to, co bychom sami nikdy nedokázali.
K tomu, abychom mohli růst ve vztahu k Bohu, ve službě i celkově v životě, je potřeba oddělit se od zlých familiárních dědictví. Stojí za naším neúspěchem, za našimi selháními, která napodobují předešlé generace našich předků a brání nám v přijetí požehnání, které nám Bůh připravil. Je dobré se modlit, aby nám Bůh ukázal, jaké konkrétní oblasti je potřeba změnit. Potom s nimi musíme jednat. Oddělit se od starého života, zlomit generační kletby (i pomocí půstu, vzkládání rukou, společné modlitby) a nechávat se Bohem proměňovat do Jeho podoby.
Moáb a Amón dostali do vínku velmi těžké dědictví. Nepoprali se s ním, nehledali Hospodina - museli vědět o svých příbuzných z Abrahamovy strany, ale neučili se od nich. Nesli na sobě viny svých rodičů a přidali k nim svoje hříchy. Nebuďme jako oni!
No, není to zvláštní, co může člověk zjistit, když se chvíli věnuje těm suchopárným rodokmenům?
2024 ©