Jak je to s tetováním, piercingem, ale i různými symboly, které se objevují na oblečení či špercích? Křesťani nemají jednotný názor. Někdo tyto věci rázně odsuzuje, jiní mají shovívavý postoj a někteří si dokonce nechávají dělat tzv. „křesťanská“ tetování. Bible ale nevynechává ani tohle téma. Myslím, že zásadní je zodpovědět si otázku, jaký význam tetování a další zdobení těla vlastně má.
Tetování i piercing jsou doloženy už u nejstarších civilizací. Patřily k různým rituálům – nemylte se, samozřejmě náboženským. Byly to rituály uctívání jediného Boha Hospodina? Ne. Už to je první významný důvod k tomu, aby člověk zpozorněl.
V Leviticu 19:28 nacházíme jasný příkaz, že tetování a jiné poškozování kůže není Bohem dovoleno. Na to může někdo namítnout, že přece žijeme v době Nového zákona. Ježíš však nepřišel zákon zrušit, ale naplnit. Tam, kde se Mojžíšův zákon na Božím Synovi naplnil, není nutné dodržovat nařízení – to se týká třeba krvavých obětí. Krev za nás je prolita jednou provždy. Avšak jsou také jiná nařízení, která mají Boží lid chránit po čas našeho života, abychom nesešli z Boží cesty. Věřím, že nařízení o tetování je jedním z nich. Nebylo zrušeno a platí. Má svůj význam.
Proč si lidé nechávali zdobit tělo? Dnes možná mnozí podlehli módní vlně a tetování pro ně znamená ozdobu, neškodné obrázky či nápisy, které jim mají připomenout něco, co je pro ně důležité. Dříve však bylo tetování spojeno s uctíváním pohanských bohů. Mělo vyjadřovat příslušnost člověka k určitému kultu, stupeň zasvěcení či slib; některé obrazce zvířat vyjadřovaly víru, že jejich vytetováním na kůži člověk obdrží vlastnosti, které u těchto zvířat obdivoval. Tetovaly se symboly pro štěstí, odvahu či ochranná znamení (např. před nemocí). Obrázky na kůži se tak stávají magickými talismany. Toto platí také o tetování hennou. Piercing byl zase součástí rituálů indiánů.
Později se tetování užívalo jako značka otroka a ve starém Římě tak cejchovali vojáky, aby se snadno dali rozlišit dezertéři. Otrockým znamením byly také náušnice u mužů. Tetováním byli poznamenáni vězni v koncentračních táborech a ještě v nedávné době bylo obvyklé, že jej měla spodina, námořníci, lidé sdružující se do gangů a vězni (jinak řečeno lidé na okraji společnosti a zločinci).
Každý způsob, jakým se člověk prezentuje navenek, odhaluje víc než jen náš módní vkus. Vyjadřuje, jaké jsou naše názory, potažmo jaké poklady ukládáme ve svém srdci. Opravdu chceme být součástí této „módy“ a nosit na sobě znamení, která nás spojí s okultismem, otroctvím, hříšností? Copak právě od toho nás nepřišel Ježíš osvobodit? To, že se původní smysl tetování či piercingu skryl za módní výstřelek, neznamená, že se z nich stalo nevinné zdobení se. Ďábel se proměňuje v anděla světla a jeho taktikou je zastírání pravdy a manipulace s ní.
Pokud bychom zabrousili do knih Královských a Letopisů, najdeme tu (a nejen zde) mnohokrát, jak se lidé očišťovali pro pravou Bohoslužbu. Pokud měli židé sloužit Hospodinu, museli se vždy očistit od všeho, co souviselo s pohanskými démonickými kulty. Ničili sošky, oltáře, samozřejmě i amulety – i když je možná bible nevyjmenovává – pokud chceme svůj život očistit od všeho okultního, pak musíme zahrnout skutečně vše. Dokonce vícekrát nacházíme zmínku o tom, že muži propouštěli své pohanské manželky i s dětmi. Byli opravdu rozhodnutí patřit Bohu a nedělali kompromisy. Věděli, že styk s okolními národy vždy vedl k uctívání jejich božstev. Začalo to malými ústupky a skončilo odpadnutím celého národa od Hospodina. Buďme i my moudří!
Existuje tedy opravdu něco, co bychom nazvali „křesťanským“ tetováním? Je v pořádku nechat si na těle vytvořit obrázky Ježíše nebo si tam vepsat biblické verše? A nemělo by toto být spíše v našem srdci než na těle? Až se jednou postavíme před Boha, bude Jeho obraz na našem předloktí nebo bude On sám žít v nás? Jestliže bible říká, že se nemáme nechat tetovat, kde je uvedena výjimka pro „zbožné“ obrázky?
Ráda bych zmínila ještě jednu oblast a tou jsou dětské tetovačky. Najdete je pod obalem žvýkaček, na kelímcích jogurtů, na pultech hračkáren. Za naše děti neseme zodpovědnost my. Jestliže je naučíme, že obrázky na těle jsou v pořádku, jak jim budeme vysvětlovat, že některé obrázky ano a tetování ne? Nedělejme ústupky. Vím, že obrázek medvídka vypadá mírumilovně. Tak jako dětem nedovolujeme dívat se na nevhodné pořady v televizi, měli bychom je chránit i před dalšími věcmi, které jejich život nepožehnají.
Stejně tak buďme opatrní v používání různých symbolů. Stará náboženství slaví svůj návrat v tzv. novopohanství. Možná si ani neuvědomujeme, že ty hezké kované přívěšky na řemeslném trhu vyráběl někdo, kdo se svým životním stylem ztotožňuje s dávnými Kelty a každý šperk má svůj skrytý význam. Možná zapomínáme, že krásné barevné obrazce na šatech, stylizující se do podoby kruhů a květů, jsou indické mandaly, přinášející štěstí a radost. Ale z jakého zdroje?
Možná to vše zní jako slova fanatika. Můžete říct, že slyším trávu růst a přeháním to se svými obavami. Chci se líbit Bohu svými názory, svým oblečením, svým jednáním. Chci poslouchat Jeho Slovo. Říká, že se nemám připodobňovat tomuto světu. Říká, abych chránila své srdce, abych svým životem slavila Boha. Jak bych potom mohla nosit na svém těle, které je Jeho chrámem něco, co On odsuzuje?
2024 ©