Kambin blog

Charlie běžel o život. V boku ho píchalo, jako by mu do něj při každém kroku někdo vrážel dýku. Studený vzduch mu hladil rozpálené tváře, ale nemohl uhasit žár v jeho plicích. Boty, které mu visely svázané za tkaničky kolem krku, ho bolestivě tloukly do hrudi. Nohy měl dávno otupělé. Nevnímal, jestli běží bahnem nebo po křivé dlažbě. Neotáčel se. V hlavě měl každou uličku, každé nároží, dokonce každou zeď či ohradu, táhnoucí se podél dvorků. Tu cestu prošel několikrát, aby se potmě nespletl. Šanci měl jen jedinou. „Vem to kolem kostela!“ velel hlas za ním. Byli příliš blízko. Ale Charlie už neměl sílu běžet rychleji. Spoléhal na tmu. Musí se dostat k Temži; v přístavišti najde úkryt. Před očima se mu odvíjela síť uliček a úzkých průchodů, jako by četl z mapy. Uklouzl po mokrém kameni, překonal smradlavou stoku plnou splašků. Někde se rozštěkal pes. Bože! Existuješ vůbec? Dopustíš, aby mě dostali? Proběhl kaluží a špinavá voda se rozstříkla kolem. Chodidla bude mít na cáry, ale musí vydržet. Doufal, že ty vzadu trochu zmátl, když běžel kolem starého chrámu. Rozdělí se a za ním jich poběží míň. Ti zbylí brzy zjistí, že jsou na špatné stopě, ale přece je to trochu zpomalí. Slyšel jejich křik. Zuřili jako rozběsněné šelmy. Minule s sebou měli psa. Kdyby ho znovu chytili, podruhé by to nejspíš nepřežil.   číst dál

K čemu je církev? Je to biblická instituce? Je nutné být její součástí? Nestačí jen věřit Bohu? Nezneužívají církevní vedoucí svého postavení? číst dál

Náš vztah k penězům prověří opravdovost naší víry a náš vztah k Bohu samotnému. Pokud máme problém s dáváním, spoléháme víc na bohatství než na Pána. číst dál

K věčnému soudu předstupujeme každý sám za sebe, se zodpovědností za své činy a upřímnost své víry. číst dál

Pokud porozumíme tomu, že vše má svůj účel a Bůh má konkrétní plán se svým stvořením (viz minulá lekce), pak lze čas chápat jako určité omezení pro uskutečnění tohoto plánu. Kdyby člověk nezhřešil, žil by ve věčnosti a vše by bylo dobré. Protože Bůh očekával satanovu vzpouru i hřích, který poruší vše dobré a nastolí vládu utrpení, stvořil čas, který období satanovy vlády nad zemí i nad stvořením omezuje. Ve chvíli, kdy Adam s Evou vstoupili do vzpoury proti Bohu, důsledkem byla ztráta zdroje věčného života (oddělení od Stvořitele, odloučení od stromu života v Edenu – Gn 3: 22). Velmi zjednodušeně a velmi nepřesně by se dalo říci, že čas je jako pravidlo ve hře, které vymezuje, jak hru hrát. číst dál