Období: srpen 2016

Čas je hranicí, mantinelem, který nemůžeme překročit. Považujeme ho za něco velmi omezujícího, dokonce až za svého nepřítele. Zvláště my ženy nemáme čas v lásce. Nejdřív jsme příliš malé na to, co obdivujeme u dospělých – na líčení, chození na podpatcích i na první lásky. Říkají nám: „Na to máš dost času.“ Jenže velmi brzy si uvědomíme, jak málo času máme ve skutečnosti na všechno hezké, jak nám chybí, když máme spoustu práce a nesnášíme jeho úprk, když se nám zdá, že se nestihnou naplnit naše touhy. Čas je to, co obviňujeme ze svých vrásek, ztráty krásy, elánu a nadějí na spokojený rodinný život, tu pravou práci nebo vysněné koníčky. Čas nás zkrátka někam posunuje a my jej často chápeme velmi negativně, protože se ještě nechceme pohnout dál. Chceme si uchovat dobu, kdy jsme šťastné a bezstarostné a naopak nechceme stárnout a zažívat omezení, která přicházejí s vyšším věkem. číst dál