Bible je velmi zvláštní, když nám o svých hrdinech říká jen to opravdu podstatné a detaily si nechává pro sebe. Možná právě proto je tak aktuální pro každého z nás. Kdybychom o někom četli narovinu – byl to rváč, nejspíš by nad ním většina z nás mávla rukou a zhodnotila si pro sebe, že tyhle problémy se nás netýkají. Takhle jsme ale nuceni přemýšlet nad důvody, které našeho hrdinu dovedly tam, kde ho v příběhu právě nacházíme. Měl těžké dětství? Byl od malička zlý nebo ho někdo zraňoval dlouhou dobu tak, že se naučil vše řešit pěstmi? Rozmazlila ho matka tak, že si vynucoval vlastní vůli i bojem?
Ani o Chaně toho nebylo napsáno mnoho. Je jednou z žen, které neměly snadné postavení. Neměla děti ani nebyla jedinou ženou Elkány. Pak by se to dalo možná svést na to, že to nemusí být jen její vina – ale starozákonní svět měl v tomhle ohledu zřejmě jasnou odpověď – když nejsou děti, je to chyba ženy. Penina se navíc mohla pochlubit několika Elkánovými potomky.
Pro svobodnou ženu žijící podle Božích přikázání, která touží po dětech, je nesmírně těžké, když vidí, jak roky běží a jí se stále nerýsuje žádná změna. Sleduje vrstevnice a brzy také stále mladší a mladší ženy, jak se vdávají a těší se z rodiny, ale sama se nemůže pohnout z místa. O co těžší to musí být pro tu, která má všechny předpoklady – ale ne výsledek?
Nechci tu vynechat ani Peninu. Je chápána jako ta špatná, ta, která se vysmívá a zraňuje. Ale na rovinu – nedokážu si představit, že bych se dělila o manžela s jinou ženou, navíc zcela legálně. Vědět, že nejsem jediná, komu patří jeho péče, úcta (u bohabojného muže se jaksi předpokládá), úsměv, láskyplná slova, dokonce něžné doteky. Penina navíc VĚDĚLA, že je až tou na druhém místě. Nezahořknout, nemít malé potěšení alespoň z toho, že „ta druhá“ je lidmi odsuzovaná jako hříšnice, nepřidat polínko do ohně, když Chanu jiné ženy pomlouvají a dokonce si na ní nesmlsnout pěkně z očí do očí – dokázala bych to? Ano, s Boží pomocí určitě. I Lea byla v podobné situaci a obstála.
Ale zpátky k Chaně. Ani slovo o tom, že by Penině její urážky a utiskování vracela. Všechnu svou sílu vkládala do svých modliteb. Znám vytrvalé ženy, které roky bojují v slzách i v křiku za vyslyšení svých modliteb. Nedokážu říct, jak je obdivuji. A jak mě spolu s nimi bolí srdce z jejich trápení. Ale ony prorazí. Chana je i pro ně povzbuzením. Není to žádná odlidštěná superhrdinka, ale obyčejná žena, která vložila všechnu svou víru a naději do Božích rukou. Bojovala svůj boj a zvítězila. Nevzdávej se, vytrvej, per do té zdi vší silou, ona jednou povolí.
Chana nevěděla, která rána konečně její zeď prorazí. Nevěděla, která modlitba za dítě bude ta poslední. Ale poznala, že se promodlila. Zaplavil ji Boží pokoj. Už si ho nedala vzít žádnou pochybností, žádným šípem toho zlého. Nebyla ženou dvojí mysli. Prolomila se a to vědomí bylo jako skála, na kterou se postavila. Prolomila dokonce tak, že následovaly další děti – už nebyla žádná další zábrana, která by ji zastavila.
Chana ale nezapomněla, že bojovala na Boží slávu, ne za tu svou. Ať jsou naše vítězství na svědectví a náš Pán se v nich oslaví. Ne naše sny a naše ambice, ale On sám. Kdyby syna vybojovala pro sebe, dokázala by splnit svůj slib? Opečovávala svého chlapečka a pak ho už navždy odvedla k Elímu. Vídala ho, ale jak často? Chana věděla, co znamená vydat své srdce Bohu a plnit jeho vůli, ať je jakákoliv. Musela Mu velmi důvěřovat, že se o Samuela postará, vždyť věděla, k jakým lidem ho přivedla. Kdo ho vychovával? Elí, který nedokázal vychovat své dva syny. Ale přivedla ho také tam, kde byl Boží stánek a Bůh se postaral o ostatní.
Jistě se za něj modlila po celý život. Tím, že ho předala, nevzdala se vší odpovědnosti za něj. Chana už přece věděla, že Bůh vyslýchá, činí zázraky. Už věděla, že modlit se a vytrvat je naším úkolem. Zažila, že se prolomila.
2024 ©