7. Křest v Duchu svatém

Otázka křtu v Duchu svatém probouzí velký zájem... Dnes je bezpochyby předmětem studia, diskuze a velmi často i sporů téměř ve všech částech křesťanstva. Derek Prince

7. KŘEST V DUCHU SVATÉM

Duch svatý je Osoba. Není pouze nějakou energií. Ačkoliv je neviditelný, Bible mluví o tom, jak se projevuje. Je jako vítr, který nevidíš, ale můžeš vidět, jak pohybuje listím, dělá vlny na vodě, žene mraky či prach.

Až ale přijde on, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy. Nebude totiž mluvit sám od sebe, ale řekne vše, co uslyší – oznámí vám i věci budoucí. On mě oslaví, neboť vám oznámí, co přijme ode mě. (Jan 16: 13, 14)

Je to VŽDY Ježíš, kdo nás křtí v Duchu svatém. České překlady Bible v této oblasti nejsou zcela přesné a někdy se podle nich zdá, že je to samotný Duch svatý, kdo nás křtí (výraz křest Duchem svatým).

Jistě, já vás křtím vodou k pokání, ale ten, který přichází po mně, je silnější než já. Jemu nejsem hoden ani zout sandály. On vás bude křtít Duchem svatým a ohněm. (Matouš 3: 11)

Vysvětlili jsme si, že doslovný překlad slova baptizó není křest, ale ponoření. Stejně tak do Ducha svatého jsme ponořeni. Bible používá výrazy jako vylití Ducha svatého, naplnění Duchem, seslání Ducha svatého, které odkazují na to, že Duch svatý přichází shůry a úplně nás obklopí nebo ponoří do sebe, naplní zvnějšku – naplní celý dům či místo, kde se nacházíme (Skutky 2: 2), a naplní naše nitro tak, že přetéká.

Můžeme si představit houbu, na kterou shora pustíme vodu. Tato houba bude obklopena proudem, ale také ho bude sáknout do sebe, až se zcela napije a voda bude prýštit i z houby ven.

Všichni byli naplněni Duchem svatým a začali mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat. (Skutky 2: 4)

Bible na více místech uvádí projev Ducha svatého – projev toho, že sestoupil. Je to mluvení v jiných jazycích. To se stalo uznaným novozákonním důkazem přijetí křtu v Duchu svatém (Skutky 10: 44 – 46, Skutky 19: 6).

Zatímco byl Apollo v Korintu, Pavel prošel hornatým vnitrozemím a dorazil do Efesu, kde nalezl nějaké učedníky. Zeptal se jich: „Přijali jste Ducha svatého, když jste uvěřili?“ „Nikdy jsme o Duchu svatém ani neslyšeli,“ řekli mu na to. (Skutky 19: 1, 2)

Tj. nepřijímáme Ducha svatého automaticky při svém obrácení. Je to oddělená zkušenost. Někdy můžou obě tyto zkušenosti přijít ve stejnou chvíli, ale není to pravidlem a je to méně časté. (Příběh o Korneliovi, Skutky 10)

Jestliže tedy vy, kteří jste zlí, umíte svým dětem dávat dobré dary, čím spíše váš nebeský Otec dá Ducha svatého těm, kteří ho prosí? (Lukáš 11: 13) – o dar Ducha svatého má právo prosit každé Boží dítě

Kdo věří ve mne, z jeho nitra potečou řeky živé vody, jak praví Písmo.“ (A to řekl o Duchu, kterého měli přijmout věřící v něho; neboť Duch ještě nebyl dán, protože Ježíš ještě nebyl oslaven.) (Jan 7. 38, 39)

„Jestliže mě milujete, zachovávejte má přikázání. Já pak požádám Otce a dá vám jiného Utěšitele, aby s vámi zůstal navěky, totiž Ducha pravdy, jehož svět nemůže přijmout, neboť ho nevidí a nezná. Vy ho však znáte, neboť žije u vás a bude ve vás. (Jan 14: 15 – 17) – Duch svatý je s těmi, kdo uvěří v Ježíše Krista (usvědčuje z hříchu a vede je k pokání), avšak poté, co prožijí zkušenost křtu, je Duch svatý v nich.

Člověk tedy uvěří v Ježíše Krista a vyzná tuto víru – to je chvíle jeho znovuzrození. Duch svatý je od té chvíle S NÍM. Poté přichází zkušenost křtu v Duchu svatém spojená s mluvením v jazyku (výjimečně se tyto dvě zkušenosti – obrácení i křest v Duchu svatém odehrají v jeden okamžik). Duch svatý pak člověku, ve kterém PŘEBÝVÁ, dává různé duchovní dary, které slouží k vybudování církve i života jednotlivců.

Každý ovšem dostává projev Ducha ke společnému užitku: jednomu je skrze Ducha dáno slovo moudrosti, jinému od téhož Ducha slovo poznání, dalšímu víra v tomtéž Duchu, jinému dary uzdravování v tomtéž Duchu, jinému konání zázraků, jinému proroctví, jinému rozlišování duchů, jinému různé druhy jazyků, jinému výklad jazyků. To vše ale působí jeden a tentýž Duch, který obdarovává každého jednotlivě, jak sám chce. (1. Korintským 12: 7 – 11)

Tyto dary slouží k lepšímu poznání Boží vůle, ale také k demonstraci Boží moci. Je na Duchu svatém, komu a jaký dar udělí. Je mezi nimi také dar jazyků. Avšak projev mluvení v jazyku, který provází křest v Duchu svatém, nemusí být nutně také darem, který tento věřící obdržel. Možná po této jediné zkušenosti mluvit jinými jazyky už tak nikdy nemluví. Je to však velmi výjimečná věc. Například o této zkušenosti mluví kazatel z 18. století John Wesley. Řečtina velmi pečlivě rozlišuje tyto dvě zkušenosti. Pro zkušenost křtu v Duchu svatém, kdy je člověku dáno darem to, že je naplněn Duchem svatým s průvodním projevem mluvení v jazyku, je toto slovo „dar“ přeloženo jako dorea. Pro dar mluvení v jazyku, které dává Duch svatý, již přebývající v člověku po zkušenosti křtu v Duchu svatém, je toto slovo přeloženo jako charisma. Překládá se také jako projev Ducha svatého. Není to zkušenost, kdy Duch svatý přichází ve křtu do věřícího, ale je to projev Ducha, který už je v tomto člověku po zkušenosti křtu. Protože mnozí tento rozdíl v učení Bible nechápou, vzniká také mnoho omylů v církvi ohledem osoby a projevů Ducha svatého.

V první lekci o znovuzrození jsme mluvili o tom, že náš duch se při vyznání Ježíše Krista jako našeho Pána znovu narodí. Nové tělo dostaneme v nebi. Naše duše prochází procesem změny – změnou našeho myšlení, názorů, jednání. V tomto procesu změny do podoby charakteru Ježíše Krista nám pomáhá právě Duch svatý. Viditelné změny našeho charakteru Bible nazývá ovocem Ducha svatého. Abychom nesli ovoce, to je hlavní cíl toho, proč Bůh dává dar (křest) v Duchu svatém. Pak jsme svědectvím pro ostatní.

Dar jazyků

Mluví všichni jazyky? Jak jsme před chvílí uvedli, ne. Každý by měl mluvit jazyky ve chvíli, kdy prožije křest v Duchu svatém. Je to jediný biblický důkaz. Ne každý pak mluví jazyky i dál, ale většina lidí ano, protože jazyky jsou nejrozšířenějším darem, který nám Duch svatý dává. Je určen pro naše vybudování, proto je velmi důležitý (1. Korintským 14: 4). Zde je potřeba povzbudit každého, kdo dostal dar jazyků, aby ho skutečně používal. Jak v osobní, tak při společné modlitbě. Často se lidé stydí, protože jazyk od Ducha svatého neodpovídá naší představě mluvení a někdy i jednání při něm. Duch svatý nás chce osvobodit, abychom se neohlíželi na to, zda říkáme celá slova či jen slabiky nebo dokonce vydáváme zvláštní zvuky, abychom se nestyděli za gesta či tělesné projevy, které někdy mluvení v jazyku provázejí. 1) jedná se o Boží zázrak, proto bychom jeho význam neměli snižovat tím, že se nehodí do naší krabičky představ o uhlazeném chování a mluvení a 2) jazyk se vyvíjí – bude se postupně měnit podle toho, jak často jím mluvíme a také jak dlouho se jím modlíme v kuse – Duch svatý nás uvádí do různých úrovní modlitby v jazyku. To však už není tématem dnešní lekce.

Emoce a křest v Duchu svatém

Tam, kde není biblické vyučování o křtu v Duchu, kde není pochopení a živá zkušenost s křtem v Duchu svatém a s jeho projevy, se často zaměňují emoce se skutečným křtem v Duchu. Křest v Duchu není provázen zvláštní extází nebo výraznými pocity. Bible ani nikde nevyučuje, že by to tak mělo být.

Naopak náboženští lidé očekávají, že reakce na Boží přítomnost bude taková, jak je popsáno ve Starém zákoně (padání na tvář, dojem, že cítím vát vítr nebo cítím teplo, oheň apod.). Jsou ochotni přijmout pouze takovéto projevy a nedávají místo Duchu svatému, aby se projevil sám (např. padáním na záda). Vše, co si nedokážou zaškatulkovat, odmítají. Tam, kde očekávají nějaký projev a ten nepřijde, opět to odmítnou s odůvodněním, že to není z Boha. Žádná emocionální ani tělesná zkušenost nikdy nebyla v Bibli dána jako důkaz křtu v Duchu svatém. Jediným důkazem bylo vždy mluvení v novém jazyku.

Proč křest v Duchu svatém potřebuji?

Duch svatý tu byl stále – od stvoření světa (Gn 1: 2) po čas celého Starého zákona (Davidův žalm 51: 13). Novozákonní věřící však dostali zcela novou zkušenost, která souvisí s Ježíšovou obětí na kříži. Když Ježíš naplnil na kříži potřebu krvavé oběti smývající naše hříchy, přestala být důležitá zvířecí oběť v Chrámu. Když Duch svatý naplní věřícího, učiní si chrám v něm samém (1 Kor 6: 9). Boží přítomnost už nezažíváme jako něco vzdáleného, co přichází jen někdy, ale díky křtu v Duchu svatém je osobní, přebývající v nás, trvalá. Sama třetí Osoba Boží přišla, aby v každém z nás individuálně přebývala! Duch svatý není diktátor, který znásilňuje vůli věřícího. Je Utěšitel, Průvodce a Učitel. Pracuje v nás v takovém rozsahu, jak Mu to my sami dovolíme. Nikdy nás nevede tak, abychom činili proti své vůli. Křest v Duchu svatém není konečným cílem, kterého máme dosáhnout, ale vstupní branou do nové úrovně života s Bohem. Avšak je třeba si uvědomit, že vzrůst Boží moci v našem životě zároveň znamená vzrůst satanské opozice proti nám.

Co v nás křest v Duchu svatém vypůsobí

1. Zmocnění ke službě – moc a smělost ke kázání evangelia a k činění divů, smělost v duchovním boji

Hle, já na vás sešlu zaslíbení svého Otce. Zůstaňte ale ve městě, dokud nebudete oblečeni mocí shůry. (Lukáš 24: 49)

2. Oslavení Krista – jediný cíl práce Ducha svatého je vždy oslavení Pána Ježíše a Jeho oběti na kříži

On mě oslaví, neboť vám oznámí, co přijme ode mě. Všechno co má Otec, je mé. Proto jsem řekl, že vám oznámí, co přijme ode mě. (Jan 16: 14, 15)

3. Závdavek (záloha) našeho dědictví a moci, které nás očekávají v budoucím věku – je to vstup do nadpřirozeného života, plného Božích zázraků a jednání (rozhodně by podle knihy Skutků měl takto vypadat)

V něm jste i vy (když jste uslyšeli slovo pravdy, totiž evangelium o vaší spáse, a uvěřili mu) byli označeni pečetí zaslíbeného Ducha svatého. Ten je závdavkem našeho dědictví: zaručuje, že Bůh vykoupí své vlastnictví. (Efezským 1: 13, 14)

4. Duchem zmocněná modlitba – modlitba v moci, dokonce, i když nevíme, jak se modlit

Právě tak nám také Duch pomáhá v naší slabosti. Když ani nevíme, za co a jak se správně modlit, sám Duch prosí s nevýslovným úpěním za nás. Ten, který zkoumá srdce, ovšem rozumí smyslu Ducha, že podle Boží vůle prosí za svaté. (Římanům 8. 26, 27)

5. Nové porozumění Písmu – Duch svatý – autor Písma je i jeho vykladačem a učitelem

Avšak Utěšitel, ten Duch svatý, kterého Otec pošle v mém jménu, ten vás naučí všemu a připomene vám všechno, co jsem vám řekl. (Jan 14: 26)

6. Denní vedení – necháváme se vést a usměrňovat v každé situaci svého života. Abychom měli úspěch a požehnání, musíme dělat správnou věc v pravou chvíli – jak nás vede Duch svatý.

Všichni, kdo se dají vést Božím Duchem, jsou totiž Božími syny. (Římanům 8: 14)

7. Život v hojnosti – nepřetržité Boží vedení v našem životě otvírá cestu k zaopatření pro celou naši osobnost (zdraví, životní pocit apod.).

Tehdy tě Hospodin stále povede, nasytí tvou duši i v zemi vyprahlé a tvým kostem dodá na síle. Budeš se podobat zavlažené zahradě, budeš jako pramen, jehož voda nevyschne. (Izaiáš 58: 11)

8. Naplnění Boží láskou – Bible používá zvláštní slovo agapé, které znamená dokonalou božskou lásku, jaká je mezi Otcem, Synem a Duchem svatým, lásku, která vedla Otce k tomu, že poslal Syna a vedla Syna, aby dal svůj život za nás. V jaké míře člověk zná Boha, v takové míře je také proměňován Boží láskou, takže ji pak sám začne projevovat druhým. Bez této lásky v nás se míjejí účinkem všechny ostatní účely, pro něž nám byl dán dar křtu v Duchu svatém.

Tato naděje není klamná; vždyť Bůh do našich srdcí vylil svou lásku skrze Ducha svatého, jehož nám daroval. (Římanům 5: 5)

Milujme jedni druhé, milovaní – vždyť láska je z Boha. Každý, kdo miluje, se narodil z Boha a zná Boha. Kdo nemiluje, nezná Boha – vždyť Bůh je láska. (1. Jan 4: 7, 8)

Kdybych mluvil v jazycích lidí i andělů, bez lásky je to jen dunění zvonu, řinčení činelů. Kdybych uměl prorokovat, rozuměl všem tajemstvím, měl všechno poznání a víru, že bych i hory přenášel, bez lásky nejsem nic. Kdybych rozdal vše, co mám, kdybych dal i vlastní tělo, abych se proslavil, bez lásky je mi to k ničemu. (1. Korintským 13: 1 – 3)

Jak přijmout křest v Duchu svatém – aneb co musíme splnit, abychom dostali dar Ducha svatého

1. Pokání a křest (Skutky 2: 38) – ačkoliv někdy přijde křest v Duchu svatém dříve než křest ve vodě (Sk 10)
2. Žízeň (Jan 7: 37, 38) – Bůh nemrhá svými dary tam, kde lidé nepociťují potřebu
3. Prosba (Lukáš 11: 13) – máme prosit, projevit svou touhu a ne jen čekat, až Bůh něco udělá sám (toužíš vůbec?)
4. Pití – buď aktivní: naplním tvá ústa, jen co je otevřeš! (Žalm 81: 11)
5. Poddanost (Římanům 6: 13) – naše vydání se Bohu, Bůh musí vládnout našemu jazyku bez toho, že to ovládáme a chápeme svým rozumem

Bůh má svrchované právo svůj dar udílet, jak chce a také jakým chce způsobem, ale nikdy ho nedává tam, kde neproběhlo úplné pokání nebo tam, kde není touha.