6. Křest ve vodě

Co je to křest? K čemu je? Musím jít projít?

6. KŘEST VE VODĚ

Křest = slovo vycházející ze staroslovanštiny. Pokrestit znamená pokřesťanštit, učinit Kristovcem (následníkem Krista), což ukazuje, že první misionáři na našem území považovali pokřtěného člověka za křesťana, tedy stoupence křesťanského náboženství. Bible používá v původním řeckém jazyku slovo baptizó = ponoření. Křest tedy v přímém významu slova znamená ponoření do vody.

V Bibli se uvádí více druhů křtů (více "ponoření se do něčeho"). Například křest utrpením, křest v Duchu svatém (kterému se budeme věnovat příště), křest ve vodě (křesťanský křest) a křest, jímž křtil lid Jan Křtitel (jako výraz pokání a očekávání Mesiáše). Protože pokládáme základy, nebudeme se zatěžovat teologickým vyučováním, ale zaměříme se na to nejdůležitější. Tím je tzv. křest křesťanský, tedy skutek víry, kterým by měl projít každý nově obrácený člověk.

Nevíte snad, že když jsme byli pokřtěni do Krista Ježíše, byli jsme všichni pokřtěni do jeho smrti? Křtem jsme s ním pohřbeni do smrti, abychom – tak jako byl Kristus vzkříšen z mrtvých Otcovou slávou – i my vkročili do nového života. (Římanům 6: 3, 4)

Ve chvíli, kdy člověk uvěří v Ježíše Krista jako svého Spasitele, dojde k vnitřní změně – náš duch se znovu narodí. Věříme, že Ježíš vzal na sebe naše hříchy, učinil za nás zástupnou oběť na kříži, zemřel a vstal z mrtvých. Jsme to my, kdo měl trpět za své hříchy, ale Ježíš to učinil za nás. Křest ve vodě je aktem, kdy se ztotožníme s Jeho smrtí a zmrtvýchvstáním. "Jeho smrt je mou smrtí, jeho život je můj život v Něm. Jeho oběť platí pro mě osobně." Tímto vnějším činem potvrdíme změnu, která se udála uvnitř nás. Je to bezbolestné ztotožnění se s trestem, který vzal Ježíš na sebe - i s Kristovým vítězstvím. Je to také veřejná demonstrace naší víry.

Co na to řekneme? Budeme pokračovat v hříchu, aby se rozmnožila milost? V žádném případě! Jak bychom mohli nadále žít v hříchu my, kdo jsme mu zemřeli? (Římanům 6: 1, 2)

Kdo je v Kristu, je nové stvoření. Staré pominulo – hle, je tu nové! (2. Korintským 5: 17) 

Víme přece, že naše staré já bylo ukřižováno s ním, aby hříšné tělo pozbylo moci, abychom již dále nesloužili hříchu. (Kdo zemřel, je přece zbaven hříchu.) Když jsme s Kristem zemřeli, věříme, že s ním také budeme žít. Víme, že Kristus vstal z mrtvých a už nikdy nezemře – smrt nad ním už nemá moc. Svou smrtí jednou provždy zemřel hříchu, ale teď žije a jeho život patří Bohu. Stejně tak se i vy považujte za mrtvé hříchu a živé Bohu v Kristu Ježíši. (Římanům 6: 6 - 11)

Zemřít hříchu znamená, že už nejsme jeho otroky (ovládáni hříchem - např. různými závislostmi), ale panujeme nad ním. Hřích je někdy jako čokoláda, která leží na stole. Dokud ji mám na očích, stále chodím a bojuji s chutí na ni, myslím na ni a hádám se se sebou, až jdu a dám si - a obvykle nezůstanu u jediného kousku. Ježíš z nás sejmul dědičný hřích, jehož následkem byla duchovní smrt a dal nám autoritu, díky níž můžeme každý hřích z našeho života odmítnout a porazit. Jestliže jsme dříve byli závislí na drogách, lhali jsme, klopýtali v sexuální oblasti, okrádali či podváděli druhé – ať už nás napadne jakýkoli příklad, Ježíš to vše porazil na kříži, vysvobodil nás, abychom dále NEMUSELI tyto skutky opakovat (i když k nim můžeme pociťovat nutkání) a v Jeho jménu mohli hřích ODMÍTNOUT, kdykoliv na nás přijde toto pokušení. 

Křtem tedy doplňujeme tuto vnitřní spravedlnost, kterou nám Ježíš vydobyl. Oddáváme se novému životu pro Boha a pro spravedlnost (čistotu, svatost), vydáváme se do závislosti na Duchu svatém.

Podmínky křtu

Co je nutné splnit, abychom mohli být pokřtěni?

       1. Víra – musíme uvěřit v Ježíše Krista

Jak pokračovali v cestě, přijeli k místu, kde byla voda. Dvořan řekl: „Zde je voda. Co brání, abych byl pokřtěn?“ Filip mu řekl: „Jestliže věříš celým svým srdcem, nic tomu nebrání.“ On mu odpověděl: „Věřím, že Ježíš Kristus je Syn Boží.“ Dal zastavit vůz a oba, Filip i dvořan, sestoupili do vody a Filip jej pokřtil. (Skutky 8: 36 – 38 E)

        2. Pokání – s vírou nutně přichází vědomí vlastní špatnosti. Křest je potvrzením vnitřní změny, kterou               pokání v našem nitru způsobilo.

 Ta slova je zasáhla do srdce. Začali se Petra a ostatních apoštolů ptát: „Co máme dělat, bratři?“ „Čiňte pokání,“ odpověděl Petr, „a každý se nechte pokřtít ve jménu Ježíše Krista, aby vám byly odpuštěny hříchy. (Skutky 2: 37, 38) - tj. nechte se pokřtít, abyste se ztotožnili s tím, co pro vás Ježíš Kristus vydobyl

         3. Dobré svědomí – když vyznáš víru v Ježíše, vyznáš své hříchy a dáš se pokřtít, můžeš se zodpovídat                Bohu s čistým svědomím. Mít dobré, čisté svědomí znamená, že nám bylo odpuštěno na základě                  naší víry, že nás Bůh přijal a učinil nás způsobilými chodit v Jeho přítomnosti. Je to závazek,                       rozhodnutí, že své svědomí budeme před Bohem čisté udržovat po celý svůj další život. 

 Naplněním tohoto předobrazu je křest, který nám teď přináší záchranu – nejde o omytí tělesné špíny, ale o závazek dobrého svědomí před Bohem – skrze vzkříšení Ježíše Krista. (1. Petr 3: 21)

           4. Učednictví – to je něco, na co se často zapomíná. Nemáme být jen obrácenými lidmi (kteří uvěřili               v Ježíše a žijí dál s postojem "Ježíš už vše udělal a já nemusím nic"), kteří však dál žijí své životy                  podle vlastní vůle. Učedník je ten, kdo následuje Ježíše, nechává se jím měnit a také používat. Tj.              hledá Boží vůli pro svůj život a rozhoduje se důvěřovat, že Boží vůle pro nás je vždy dobrá, a proto              ji také následuje (sjednocuje se s ní v srdci). 

Jděte ke všem národům a získávejte mi učedníky, křtěte je ve jméno Otce i Syna i Ducha svatého a učte je, aby zachovávali všecko, co jsem vám přikázal. (Matouš 28: 19, 20 E)

Časté otázky ke křtu

Téma křtu rozděluje církve. Během staletí se do učení a praxe o křtech přimísilo mnoho nebiblických tradic a některé církve na nich trvají.

Křest miminek

Výše uvedené podmínky nám jasně ukazují, jak je to se křtem miminek. Malé dítě, které není schopné vyznat svou víru v Ježíše, činit pokání a stát se učedníkem, nesplňuje biblické podmínky křtu. Takový křest, pokud již proběhl, nemá žádný význam a člověk, který jím prošel, by se měl dát biblicky pokřtít, když tyto podmínky splní. Tradice vychází ze středověku, kdy děti umíraly často hned po narození nebo v nízkém věku. Lidé měli strach, že tyto děti nebudou spaseny. To ukazuje na to, jak se učení církve tehdy vzdálilo od Bible.   

Křest pokropením

Bible uvádí ve všech případech křest ponořením do vody. Pouhé pokapání neplní svůj význam. Křest je symbolem pohřbu (ponoření) a zmrtvýchvstání (obmytí a vynoření). Už jste někdy slyšeli o pohřbu posypáním hrstí hlíny? Pokropení mohlo být akceptováno v pouštních oblastech, kde nebyl dostatek vody, ale v našich podmínkách žádné takové omezení nemáme. Pokud byl někdo pokřtěn jako miminko či pouhým pokropením a není si jist tím, že by chtěl projít „dalším“ křtem, je dobré, aby se modlil a prosil Pána, aby mu ukázal, jak se zachovat.

Je křest nutný ke spasení?

Není. Podmínkou spasení je víra v Ježíše Krista, ne křest. Přesto je křest důležitou součástí našeho vyznání a ani v Bibli nebyl nikdy vynechán. V praxi může někdy dojít k případům, kdy křest proběhnout nemůže (člověk uvěří na smrtelné posteli, je velmi nemocný a není možné s ním vykonat křest apod.). Proto je dobré vědět, že křest není tím, co působí naši spásu a záchranu. Žádný skutek nemůže člověka spasit v Božích očích. To může pouze víra v Ježíšovu oběť na kříži.

Musí před křtem proběhnout vyučování?

Podle příběhů zaznamenaných v Bibli nemusí. Jediná podmínka pro křest je víra spojená s pokáním. V církvích se často před křtem lidé vyučují základy víry nebo se křest odloží na dobu, kdy bude víc nově obrácených a křest pak probíhá společně. Není dané žádné pravidlo, které by to nařizovalo či naopak zakazovalo. Je však důležité vědět, že člověk, který se stává učedníkem Ježíše Krista, by měl po vyučování a zkušenostech s Bohem toužit a vyhledávat je.

Souvisí křest se vstupem do církve?

Ne. Nejsme pokřtěni do nějaké konkrétní denominace, jsme pokřtěni do Krista. Vírou se stáváme součástí všeobecné Církve, jejíž hlavou je Ježíš Kristus, ale nezavazujeme se k tomu, že budeme od této chvíle navštěvovat pouze denominaci, v níž nás pokřtili. Toto některé církve chybně vyučují, s tímto přístupem se lze setkat např. u katolické církve.

Je křest pouze symbolem?

Ne. Novosmluvní křesťanství není postavené na rituálech. Každý úkon, k němuž nás Ježíš vede, má hluboký duchovní význam. Jak už bylo řečeno, je křest vědomým ztotožněním se s obětí, smrtí a zmrtvýchvstáním Ježíše Krista.