Nemiluješ Boha více, než miluješ Slovo. Nectíš Boha více, než ctíš Jeho Slovo. Neposloucháš Boha více, než posloucháš Jeho Slovo. Nemáš ve svém srdci a ve svém životě více místa pro Boha, než kolik místa máš pro Jeho Slovo. Derek Prince
2. BIBLE – BOŽÍ SLOVO
Pro to, aby člověk mohl Boha poznávat, je naprosto zásadní to, aby četl jeho Slovo – Bibli.
A. Všeobecné informace o Bibli
Bible = z lat. biblia, ve skutečnosti je tento název v množném čísle a znamená knihy, svitky – Bible je tedy něco jako celá knihovna, obsahující celkem 66 knih. Ty se dále dělí na
- Starý zákon (nebo smlouva) = knihy z doby před Ježíšem (ty různými způsoby předpovídají události spasení – je jich 39) a
- Nový zákon (nebo smlouva) = knihy z doby po Ježíši (o životě Ježíše a církve, která vznikla po Jeho nanebevstoupení - 27)
Starý zákon (slovo zákon se více používá, ale výraz smlouva je zřejmě přesnější pro to, co si pod pojmem zákon nebo smlouva představíme – Bible rozhodně není souhrn příkazů a zákazů – na druhou stranu však také musíme zdůraznit, že člověk a Bůh jako smluvní strany nejsou rovnoprávné, nýbrž iniciativa vychází jednoznačně od Hospodina) je společný křesťanství a judaismu.
Nový zákon judaismus nepřijal, protože židé obecně neuznali Ježíše jako očekávaného Mesiáše. Ježíš však Starý zákon nezrušil – je platný i dnes a nemá menší význam. Není ani zastaralý – krom proroctví a předpovědí událostí, které se už staly, obsahuje také mnohé, co se teprve naplnit má. Starý i Nový zákon spolu tvoří jednotu a jako jeden celek odhalují pravdu o Božím spasitelném díle pro celé lidstvo.
Nemyslete si, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky. Nepřišel jsem je zrušit, ale naplnit. Amen, říkám vám: Dokud nepomine nebe a země, nepomine ani nejmenší písmenko, ani jediná čárka ze Zákona, než se to všechno naplní. (Matouš 5:17,18) – Ježíš Starý zákon potvrzoval, citoval, vysvětloval a naplnil na svém životě proroctví o Mesiáši
Pro čerstvě obráceného křesťana je jednodušší číst Nový zákon a je to také důležité pro to, aby zcela zakořenil v Ježíši Kristu. Pokud ale zatím nemáš celou Bibli, určitě si ji pořiď :-). V dnešní době už i v češtině existuje více překladů, které se mohou mírně lišit. Není to ovšem tak, že by byl některý zcela špatný a nepravdivý – původní jazyky, v nichž byly originály biblických knih napsány, jen umožňují více alternativních významů. Některé překlady jsou tedy vhodnější pro nově obráceného křesťana pro svou jednoduchost, jiné jsou zase lepší pro toho, kdo hodlá Bibli studovat hodně do hloubky.
Kdo Bibli napsal? Samozřejmě různí lidé. Bible je však mnohem víc než jen souborem zajímavých textů. Je živým Božím slovem, stále aktuálním – protože pisatelé byli vedeni Duchem svatým. Boží slovo si neprotiřečí, nejsou to jen lidské dojmy o Bohu.
Boží slovo si neprotiřečí, nejsou to jen lidské dojmy o Bohu.
Tzv. kánon, tedy ujednocení toho, jaké knihy patří k uznaným, řekněme svatým textům, se vytvářel postupně. Bylo napsáno mnohem více textů, vysloveno mnohem více proroctví apod., ale ne vše je v Bibli – Bůh sám však ukázal, které knihy jsou inspirované jeho Duchem a ty považujeme za závazné. Ostatní byly souhrnně nazvány jako spisy deuterokanonické (apokryfní) - neoficiální, vyjmuté ze závazného Zákona Božího. Mohou dobře posloužit při hloubkovém studiu některých témat, ale nemohou být považovány za platné Boží slovo, spíše za duchovní literaturu a nejsou inspirovány Duchem svatým, takže na nich nemůžeme stavět svůj život. Některé z nich však uznává katolická církev, která ale kromě Bible přijímá do svého učení různé tradice. Potvrzením toho, že tyto spisy nejsou skutečně Božím slovem, ale jen náboženskými spisy, je i to, že Ježíš ani apoštolové z těchto spisů v Novém zákoně necitovali a neodkazovali se na ně.
Některá proroctví zase byla pronesena jen pro určitou chvíli a určitou skupinu lidí, nemají tedy význam pro celé lidstvo, proto ani takové knihy nejsou obsaženy v kánonu.
Ve středověku byla Bible pro lepší orientaci v textu rozdělena na kapitoly a verše. Pro ještě lepší orientaci si v Bibli můžeme směle podtrhávat a psát si poznámky. Bible je studijní materiál pro náš život :-)
B. Bible jako Boží slovo
Na počátku bylo Slovo a to Slovo bylo u Boha a to Slovo bylo Bůh. (Jan 1:1)
To Slovo se stalo tělem a přišlo žít mezi nás. Spatřili jsme jeho slávu, slávu, jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy. (Jan 1:14)
Uviděl jsem otevřené nebe, a hle, bílý kůň, a ten, který na něm seděl, se jmenoval Věrný a Pravý, jenž spravedlivě soudí i bojuje. Jeho oči byly jako plamen ohně, na hlavě měl množství korun a měl napsané jméno, které nezná nikdo kromě něj. Byl oblečen rouchem nasáklým krví a jeho jméno je Slovo Boží. (Zjevení 19:11-13)
Totožnost jmen (Bible jako Boží slovo a Ježíš jako Boží slovo) ukazuje na podstatu. Obojí je Božským autoritativním a dokonalým zjevením Boha. Jedno s druhým dokonale souhlasí. Neprotiřečí si. Doplňují se v celek, Ježíš psané Slovo považoval za jasnou autoritu a naopak jej vysvětloval a potvrzoval. Bible dokonale zjevuje Krista, Kristus dokonale naplňuje Bibli. Bible je psané Boží slovo, Kristus je živé Boží slovo. Před svým vtělením byl Kristus věčným Slovem u Otce, po vtělení je Slovem učiněným v tělo. Stejný Duch svatý, který zjevuje Boha v jeho psaném Slovu, zjevuje Ho ve Slovu tělem učiněném – Ježíši. Nikdy neodděluj Bibli a Ježíše – nečekej, že budeš tou výjimkou, která nemusí poslouchat Bibli, ale bude dostávat jasné slyšitelné slovo nebo nějaké vidění přímo od samotného Boha. Bůh ustanovil Bibli – psané Boží slovo za měřítko, podle kterého máme žít. Pokud bys chtěl stavět jen na osobních zjeveních a prožitcích, odvede tě to od Boha a od pravdy a dostaneš se rychle do různých bludů.
Jak můžeme vědět, že ho známe? Podle toho, zda dodržujeme jeho přikázání. Kdo říká: „Znám ho,“ a přitom se nechová podle jeho přikázání, ten je lhář a není v něm pravda. Kdo ale zachovává jeho slovo, v tom se láska k Bohu opravdu naplnila. Podle toho se pozná, zda jsme v něm. (1. Jan 2:3-5)
Dodržování Božího slova je o naší poslušnosti - často v "malých" věcech, v obyčejných situacích v rodině, v práci. Zachovávání Božího slova prověřuje naši lásku k Bohu, odděluje nás ze světa (od lidí žijících v hříchu) – je potřeba naprosto věřit, že Bible je pravda, nemluví v symbolech, ale popisuje realitu. V některých částech zní Bible opravdu jako něco nereálného, ale jakmile začneš rozlišovat vlastním rozumem, co je realita a co je jen obrazné a symbolické, pak Boží slovo přestane mít na tvůj život účinek. Proč? Protože přestaneš Bohu věřit. Věříš Mu? Věř Bibli doslova! Vždy přece můžeme Pána požádat, aby nám vysvětlil to, co se nám zdá zvláštní :-).
Boží slovo je nejvyšší autoritativní prvek, skrze nějž Bůh vede svůj lid. Neprověřuj Bibli, ale naopak prověřuj vše skrze to, co říká Bible. Pravda zjevená v Božím slovu má svůj původ u Boha, ne u lidí. Pokud budeš oddělovat, čemu věříš a co je podle tebe už podivné a neuvěřitelné, jak potom přijmeš Boží zázrak, až ho budeš sám potřebovat? Naopak vírou ve vše, co je v Bibli psáno, naše víra a důvěra v Boha jen roste :-).
Veškeré Písmo je vdechnuté Bohem a je nanejvýš užitečné. Vyučuje nás a usvědčuje, napravuje a vychovává ve spravedlnosti. (2. Timoteus 3:16)
Proroctví totiž nikdy nepřišlo z lidské vůle, ale Boží lidé mluvili, jak byli puzeni Duchem svatým. (2. Petr 1:21)
Nebe a země pominou, ale má slova nikdy nepominou. (Matouš 24:35) – Ježíš je věčný, psané Boží slovo je věčné.
Duch je ten, kdo dává život; tělo nedokáže nic. Slova, která vám mluvím, jsou Duch a jsou život. (Jan 6:63)
Neustále děkujeme Bohu také proto, že jste přijali Boží slovo, které jste od nás slyšeli. Přijali jste je ne jako lidské slovo, ale jako to, čím skutečně je, totiž slovo Boží, které koná své dílo ve vás věřících. (1. Tesalonickým 2:13)
Bible vynáší na světlo charakter a odhaluje hřích, aby s ním bylo jednáno - tedy ne k našemu odsouzení, odkrývá vnitřní pohnutky a ukazuje, nakolik člověk opravdu Bohu věří a poslouchá Ho. Jasně rozlišuje lidi na ty, kdo odmítají a považují víru za bláznovství a na ty, kdo přijímají a nalézají spasení. A to se děje právě skrze víru v Boží slovo.
Boží slovo je živé, mocné a ostřejší než každý dvojsečný meč. Proniká až k rozhraní duše a ducha, až do morku a kloubů, až do srdce, kde zkoumá jeho myšlenky a úmysly. (Židům 4:12)
2024 ©