24. GRIZZLY

 

Josh seskočil z Chlapíka a podal otěže Christianovi. Rozumělo se samo sebou, že se o koně postará. Naštěstí se Jack Carter nechal přemluvit, a když vyrazili ke Smrduté chýši bez Fisherových, půjčil Joshuovi lepšího koně. Jeho ochotě trochu napomohly i noviny, které Christian jako překvapení vytáhl zpod košile. Starému kovbojovi udělaly radost. Lenocha si však nechal v záloze, kdyby jeli i ostatní – a hlavně Rošťák. Každý jiný kůň kromě Lenocha by se tím černým hřebečkem nechal zjankovatět a to by nemuselo dobře dopadnout. Ačkoliv Lenoch ukázal, že i on se umí pořádně splašit. Nepřišli na to, co ho tak vyděsilo, ale domněnka Claye Holta, že možná cítil nějakou šelmu, byla nejblíže pravdě. Jack Carter připomněl Christianovi zhojenou, ale dobře viditelnou jizvu na hrudi koně a vysvětlil mu, kde k ní přišel. Lenocha koupil, když ho jeho majitel chtěl utratit, protože valacha napadl grizzly. Starý kovboj hnědáka vyléčil, ale takový zážitek kůň nikdy nezapomene.

Teď tedy Christian hledal v křoví ukryté provazy, aby na ně uvázal oba koně. Chlapík i Matýsek budou mít dost prostoru k pastvě. Široký pruh trávy podél lesa už koně spásli při jejich minulých návštěvách. Museli zvířata vázat stále blíž srázu, ale tráva brzy doroste. Příště už budou moci koně uvázat zase nedaleko cesty a víc se ke srázu už nepřiblíží. Christian povolil podbřišníky, aby si koně mohli vydechnout.

 „Jsem zvědavej, jestli ta střecha vydržela,“ zajímalo Joshe. Když byli v boudě naposledy, opravili díry, aby do Chýše nezatékalo. Zítra jim začínají prázdniny, ale dnes byly děti ve škole už tak neklidné, že se slečna Allenová rozhodla ukončit vyučování dřív. Proto mohli vyrazit do divočiny. Těšili se, že před sebou mají dlouhé odpoledne, ve kterém zvládnou spoustu práce.

„A jestli už David vyrobil sedátka,“ přizvukoval mu Christian. Stará lavice, která uvnitř zůstala, nevydržela Trhačův souboj se skunkem.

„No tak, Matýsku, co blázníš?“ napomenul poníka, který nervózně pohazoval hlavou. Držel otěže obou koní a měl co dělat, aby se mu nevysmekly.

„Co ti vlastně včera chtěla paní Murphyová?“ začal najednou Josh z jiného soudku. Christianův rozhovor se starou dámou před ordinací mu vrtal hlavou. Když mu Christian krátce převyprávěl i událost, kdy ho doktor Adams div nevykázal z čekárny, Josh zakroutil hlavou.

„Proč chceš bejt doktor, Chrisi? Buď reverend!“ Christiana to rozesmálo. Konečně našel provazy, které kluci Fisherovi dokonale ukryli, jako by se báli, že je někdo odnese, a uvázal je ke stromům rostoucím zase o něco blíž srázu. Potom se pokusil přivázat k jednomu z nich Matýska. Oba koně se však vzpouzeli stále víc a Christian měl plné ruce práce, aby je udržel. Konečně byl Matýsek uvázaný a on se mohl přesunout s Chlapíkem k dalšímu stromu.

Josh mezitím vylezl na padlý kmen a rozhodil rukama. „Není na tom nic těžkýho. To jen řekneš: Dobrej den, vítám vás a zazpíváme Bohu. No a pak vymyslíš něco, co ti připadá hrozně důležitý, abys o tom kázal. Třeba, že se musíme modlit. Když to neděláme, Bůh se na nás rozzlobí a nic nám nedá.“

„Tak to přece není!“ chtěl ho Christian poučit, ale ani Chlapík nedokázal klidně stát a táhl ho zpátky k cestě, po které přijeli. „Co je to s vámi?“ divil se chlapec. Chytil otěž oběma rukama a zapřel se proti neposlušnému koni.

„Chrisi!“ vykřikl náhle Josh. Christian se chtěl otočit za jeho vystrašeným hlasem, ale kůň se postavil na zadní a chlapec leknutím pustil otěž. Zvedl ruce nad hlavu, aby se chránil před kopyty, jenže Chlapík ho nechtěl napadnout. Jakmile ucítil, že tah uzdy povolil, otočil se a rozběhl se zpátky k cestě. „Chlapíku!“

„Chrisi! Utíkej!“ konečně se otočil na Joshe. Viděl, jak seskočil z kmene a odřel si koleno, ale uháněl k němu. A za ním – Christian ztuhl jako socha. Jen kousek od padlého kmene se tyčila velká hnědá hora. Zakryla slunce. Pohnula se a zuřivě zařvala. Christian vykřikl. Konečně k němu doběhl Josh a strkal ho před sebou k velkému stromu. „Nahoru! Dělej!“

Viděl, jak se obrovský grizzly spustil na všechny čtyři a rozběhl se za nimi. Byl rychlý. Christiana neposlouchaly nohy. Nešikovně se chytil spodní větve, snažil se vytáhnout do koruny stromu a oči měl stále jako přilepené k blížící se šelmě.

„Joshi!“

„Lez! Chrisi, prosím! Lez!“

Jako by se jeho mozek probudil, začal horečně šplhat na strom. „Joshi, pojď!“

Koutkem oka viděl, jak Matýsek s přetrženou uzdou pádí pryč. Medvěd si však koně nevšímal. Chlapci byli snadnější kořist. Josh už visel na spodní větvi a postrkoval Christiana před sebou. Christian teď viděl šelmu z výšky. Je dost vysoko, aby na něj nedosáhla, kdyby se postavila na zadní? A Joshua? Sklonil se a chytil Joshe za rameno, aby mu pomohl výš. Cítil bolest v paži, jak si natáhl sval, ale nepovolil, dokud nebyl kamarád u něj na horní větvi. Rychle šplhali dál.

Medvěd se zarazil u úpatí stromu a zuřivě vrčel.

„Jsme nahoře,“ špitl bledý Josh s úlevou. Grizzly se však nehodlal vzdát. Postavil se na zadní a začal do stromu narážet obrovskými předními tlapami. Naštěstí byl strom silný a jeho prastaré kořeny pevně vrostlé do půdy.

„Co teď?“

„Já nevím,“ zakroutil Joshua bezmocně hlavou. Seděli v koruně, objímali silné větve a oba se třásli přestálým strachem. Jenže vyhráno neměli. Koně utekli, ale šelma se ztratit nehodlala. Po čase vzdala útoky na strom, neklidně pod ním obcházela a s výhrůžným vrčením vzhlížela k chlapcům.

„Ten nás odejít nenechá,“ pronesl Christian sevřeným hlasem. „Co budeme dělat?“

„Doufat, že nás přijdou hledat jako ty doktora Adamse.“

„Asi už vím, co tak vyděsilo Lenocha.“

„Teď je nejspíš čas na modlitbu, Chrisi,“ podíval se na něj Josh vystrašenýma očima. Christian přikývl. Přitiskl čelo k větvi, které se držel pevně jako klíště, a začal šeptem prosit o pomoc. Medvěda přestalo čekání bavit, znovu se zvedl na zadní a začal dorážet na strom.

„Chce se mi čůrat,“ hlesl Christian. Josh koukl dolů na grizzlyho a bez obvyklého humoru ho vybídl: „Zkus to.“

„Co ulomit nějaký větve a hodit je po něm?“

„Jestli ho chceš ještě víc rozzuřit…“ pokrčil Josh rameny.

„Hrozně smrdí.“

„Jo.“

„Je tak obrovskej.“

„To je.“

„A ta hloubka pod námi!“ podíval se ze srázu. „Bože, prosím!“

„Christiane! Jste celí?“

„Pane Holte!“ Christian sebou trhl, div neztratil rovnováhu. „Je tady grizzly!“

„Nechoďte sem!“ přidal se Josh.

Medvěd zavětřil rušitele. Odvrátil se od stromu a hledal mezi stromy lovce. Mladý muž neposlouchal varování chlapců. Objevil se na louce s puškou namířenou proti šelmě. Práskly dva výstřely do vzduchu, ale medvěda nevyplašily. Postavil se na zadní, aby protivníka zastrašil svou velikostí. Christian ani nedutal. Z grizzlyho šla hrůza, i když se na něj díval z bezpečné výšky. Medvěd zařval. Clayton Holt zacílil a znovu vystřelil. Tentokrát už mířil na šelmu. Další dva výstřely grizzlyho zranily, ale medvěd se jen víc rozzuřil. Jako by kulky byly jen komářím štípnutím pro tak obrovské zvíře.

V té chvíli větev, na které Josh seděl, praskla. Ještě že se chlapec rukama držel jiné, která vyrůstala z rozsochy pod ním. Zůstal viset na stromě, ale jestli nenajde oporu pro nohy, dlouho to nevydrží.

„Joshi! Drž se!“ zakřičel Christian vystrašeně, ale zbytečně. Joshua se pustit nehodlal. Snažil se nahmatat nohama zbytek ulomené větve a opřít se o něj. Zlomená větev s rachotem proletěla korunou a spadla vedle medvěda. Ten se otočil za novým vyrušením. Viděl chlapce zápolícího s nenadálou situací. Visel za napnuté paže a nohama komíhal pod sebou. Grizzly nechal lovce být a znovu se pokusil zaútočit na Joshuu. Jeho tlapa se míhala jen kousek pod chlapcovým tělem. Clayton Holt ale nepanikařil. Ozval se další výstřel, který zranil šelmu na hlavě. Střílel znovu a znovu. Zdálo se však, že medvěda nemůže nic zastavit.

Joshua ztrácel sílu v rukách. Zůstal volně viset, aby si vydechl a znovu začal nohama naslepo hledat oporu. Christian ho vyděšeně sledoval, ale nemohl mu nijak pomoci.

Po dalším výstřelu se grizzly zapotácel a padl na bok. Zuřivě kolem sebe hrabal tlapami s velikými zahnutými drápy. Jeho dech se proměnil v chroptění, ale ještě se snažil vstát a bojovat. Slábl a jeho nekoordinované pohyby ho posouvaly blíž k okraji srázu. Z hlavy mu crčela krev a zalívala mu oči, ale to ho jen provokovalo. Měl v sobě tolik síly! Vzepjal se a znovu se postavil na všechny čtyři. Byl obdivuhodný. Udělal vratký krok, znovu upadl a sklouzl dozadu. Hlína a kamínky na okraji srázu pod jeho vahou povolily a začaly se sypat do propasti. Zvíře se zoufale pokusilo odtáhnout, ale půda pod ním už byla v pohybu. Se zuřivým vrčením medvěd klouzal dolů. Pak jeho tělo už nenašlo žádnou oporu a šelma se s řevem zřítila do hlubiny. Slyšeli tlumené žuchnutí, následované mnoha údery uvolněných kamenů, padajících ze srázu za grizzlym. A náhle bylo ticho.

„Pane Holte,“ zavolal Josh rozechvěle. Podařilo se mu opřít nohy o zbytek ulomené větve. Oba s Christianem otřeseně civěli na dno srázu. Snad čekali, že se neporažená šelma znovu postaví na nohy, ale zvíře bylo mrtvé. Mladý zálesák si pospíšil ke stromu.

„Jste v pořádku? Polezte dolů, už vám neublíží,“ vyzval chlapce s úlevou.

„Asi jsem k tomu stromu přirost,“ pronesl Christian a pak se nervózně zasmál. Když konečně stál zase na pevné zemi, pocítil chuť mladého muže obejmout. Ovládl se, protože už přece není malé dítě. „Hrozně jsem se bál,“ přiznal popravdě.

„Počůral ses?“ zeptal se Joshua, a když na něj Christian vrhl naštvaný pohled, zakroutil hlavou: „Tak to nebylo až tak hrozný, jinak bys to neudržel.“

„Vy dva hrdinové,“ zasmál se Clayton Holt. „Ještě že jste stihli vylézt na ten strom!“

„Nikdy jsem neviděl tak obrovskýho medvěda,“ divil se Josh „Jak jste nás našel?“ obrátil se k lovci. Ten ukázal hlavou k cestě. „Chytil jsem tamhle ty dva koníky. Někde museli mít jezdce.“

„No páni,“ vydechl Christian. Matýsek a Chlapík teď už klidně stáli uvázaní vedle lovcova krásného hnědáka. „Jen doufám, že ta uzda půjde spravit. Myslíte, že ten grizzly moh vyplašit doktorova koně?“ Vyrazil k Matýskovi, aby zjistil škody na postroji. Cítil, jak se mu pořád ještě třesou nohy.

„To mohl. Ten medvěd se nejspíš potuloval v okolí. Jen mě mrzí, že spadl dolů. Medvědí maso jsi určitě ještě neochutnal.“ Mladý muž odvázal svého koně a nasedl. „Tak šup, doprovodím vás do města, ať mám jistotu, že se vám už nic dalšího nestane.“

„A já se tak těšil do naší chýše. Ale teď bych tu sám nechtěl zůstat ani za nic!“ přiznal Christian. „Jak se vlastně vaří medvědí maso?“ zajímal se a poslušně se soukal do Matýskova sedla. Přetrženou otěž zavázal na uzel.

„Co třeba na smetaně?“

„Chris jí jako vrabec,“ ušklíbl se Josh a první pobídl koně zpátky k městu.

„Toho medvěda bych teda sněd. I kdybych se měl přecpat,“ opáčil chlapec pomstychtivě.

„Pane Holte,“ vzpomněl si najednou Joshua a naklonil se v sedle blíž k zálesákovi, „neřeknete nikomu, že nás ten medvěd napadnul? Naši by nás už k Smrdutý chýši nepustili.“

„Oni vůbec nevědí, že sem jezdíme. Zakázali to,“ přiznal Christian pokorně a Clayton Holt zvedl překvapeně obočí.

„Nechtěli nás pustit samotný do divočiny. Byl by z toho děsnej průšvih,“ doplnil Joshua.

„To si srovnejte se svým svědomím. Já to nikomu povídat nebudu,“ pokrčil rameny lovec.

„Ruku na to?“

„No dobře, ty vyjednavači. Ruku na to. Ani kdyby mě mučili,“ zasmál se mladík a potřásl si s Joshuou pravicí. Christian se k němu přitočil z druhé strany. „Promiňte mi to, co jsem vám řek posledně,“ spustil omluvně.

„Nemáš se proč omlouvat. Byl jsem rozzlobený. Za to ty nemůžeš,“ odmítl to však zálesák. Christian se na něj vděčně podíval. Vjížděli do Little Townu a proti nim se blížil povoz. Frank Harris jel pro pivo do Heleny. Zazubil se na Claytona Holta a procedil mezi zuby: „Ty máš ale nervy, chlape.“

„Co to říkal?“ podivil se Christian, ale lovec pokrčil rameny. Majitel saloonu ho neměl příliš v oblibě, ale Clay Holt si z toho nic nedělal. Proč taky? Lovec se s chlapci rozloučil před Carterovou stájí a otočil koně, aby se vrátil do divočiny. Jack Carter zaslechl jejich příjezd a vyšel před stáje.

„Měl byste odtud upalovat hezky zčerstva, hochu!“ zavolal na zálesáka.

„Co se tu stalo, Jacku?“ divil se mladík, ale než mu starý kovboj mohl odpovědět, přihnala se od města skupina jezdců. Všichni byli ozbrojení. Vedl je šerif Lewis. Teď zarazil svého vraníka a namířil na zálesáka brokovnici. „Tak pěkně z koně dolů. A ať tě ani nenapadne sahat na tu pušku!“ poručil chladně.

„O co jde, Lewisi?“ zeptal se klidně Clayton Holt, ale v jeho hlase znělo varování. Pomalu vykonal šerifův rozkaz.

„Vykradls banku!“ vykřikl jeden z jezdců pisklavě. Christian v něm poznal věčně nespokojeného holiče Taylora.

„Co je to za hloupost?“ opáčil lovec hlasem ostrým jako břitva.

„Říkal jsem vám, že je to nedorozumění,“ popojel dopředu reverend Clark na Chytrákovi. „Pan Holt nám určitě může říct, co dělal v poledne ve městě – i potom, nemám pravdu?“

„No?“ čekal šerif vysvětlení a mračil se. Christianovi připadalo, že by Claye Holta rád zprostil toho neuvěřitelného obvinění. Před tolika svědky to ale nebylo snadné.

„Byl jsem u doktora Adamse a pak…“

„Nikdy k doktorovi nechodíte!“ skočil mu do řeči Taylor. „Že se nemáte rádi, to ví každej ve městě!“

„Může vám to doktor Adams dosvědčit?“ zeptal se šerif Lewis.

„Nemůže,“ odpověděl Clay Holt a hleděl mu zpříma do očí. „Chtěl jsem za ním zajít, ale rozmyslel jsem si to.“

„Aha. A proto jste obcházel jeho dům i zezadu?“ uhodil na mladíka jiný muž. „Spíš jste si obhlížel banku z druhý strany!“

„Nikdy jsem banku neobhlížel!“

„A co jste dělal doteď? Peter White dosvědčil, že jste v době, kdy se stala krádež, jel z města tak divoce, že kvůli vám málem převrátil vůz!“ Šerif měl náhle hlas chladný jako ocel a stejně ledový pohled. „Kde jste byl?“

„S námi,“ vyhrkl Christian. Holič Taylor se hlasitě zasmál. „To potřebuješ, aby se tě zastávali malí kluci?“

„A vy jste byli kde?“ uhodil na chlapce zamračeně reverend Clark.

„Na vyjížďce,“ hlesl Josh. Víc se prozradit neodvážil.

„Přiznáváte, že jste ujížděl z města jako zločinec?“ zeptal se šerif.

„Nejsem zločinec! Jel jsem rychle, to přiznávám. Kůň se potřeboval proběhnout.“ Muži za šerifem se skřípavě zasmáli.

„I malý dítě se umí líp vymlouvat!“ ušklíbl se holič Taylor. „Je to jasný. Vykrad banku, zdrhnul někam do divočiny a schoval tam peníze. A teď se přijel podívat, aby se jako správnej občan přidal ke stíhání zlodějů. Vy jste ale bedna, Holte!“

„To je pustá lež,“ procedil Clayton Holt mezi zuby a chtěl sáhnout po své zbrani, ale šerif vystřelil do vzduchu. „To stačí! Jestli nemáte lepší vysvětlení, tak vás zatýkám, Holte.“

„Na to nemáte právo! Pan Holt by nikdy nic takovýho neudělal!“ vykřikl Christian. Seskočil z Matýska a rozběhl se muže bránit vlastním tělem. Josh ho následoval.

„Hned se uhněte!“ vykřikl reverend Clark vylekaně.

„To se vysvětlí,“ řekl Clayton Holt tiše a mírně odsunul chlapce stranou. Šerif Lewis sesedl ze svého vraníka a nasadil mu pouta. Skupina mužů se vydala zpět do města. V čele kráčel vzpřímený a klidný Clayton Holt.

„Tati! To přece nemůžou!“ protestoval Joshua, ale reverend Clark pokrčil rameny. „Možná ho dost dobře neznáme. Jestli nedokáže říct, co dělal v době té loupeže a po ní, nemyslím, že se z toho dostane.“

 „On byl – “ chtěl Christian prozradit dobrodružství s grizzlym, ale Joshua mu vystrašeně posunky ukazoval, aby mlčel.

„Pojďte, chlapci, půjdeme domů,“ rozhodl reverend Clark, sesedl z Chytráka a podal otěže Jacku Carterovi. „Nezlobte se, Jacku, ale postarejte se o koně dnes sám.“

„Tu roztrženou uzdu nahradím,“ ukázal Christian uzel. „Omlouvám se za to.“ Jack Carter jen mávl rukou, sám otřesený z událostí posledních minut. Clayton Holt a lupič? Kdo by to do něj řekl!