Jak se mi to mohlo stát?
Josef jim však odvětil…“Nebojte se. Což jsem Bůh? Vy jste proti mně zamýšleli zlo, Bůh však zamýšlel dobro….“ 1. Mojžíšova 50:19-20
V 1. kapitole jsme seřadili všechny uražené lidi do dvou skupin: 1.) na ty, kdo byli skutečně neprávem poškozeni; 2.) na ty, kteří si myslí, že se s nimi špatně zacházelo, ale ve skutečnosti tomu tak nebylo. V této kapitole chci mluvit o (té) první skupině. Zeptejme se nejprve otázkou: Pokud s vámi někdo špatně zacházel, máte právo na to, se urazit? Hledejme odpověď v životě Josefa, Jákobova oblíbeného syna. (viz 1. Mojţíšova 37-48).
Sen se stává noční můrou
Josef byl Jákobův jedenáctý syn. Starší bratři jím pohrdali, protože jeho otec si ho oblíbil a nechal pro něho ušít kabátek z mnoha barev. Bůh dal Josefovi dva sny. V prvním snu uviděl svázané snopy na poli. Jeho snop povstal a napřímil se, zatímco snopy bratrů se mu klaněly. Ve druhém snu uviděl slunce, měsíc a jedenáct hvězd (což představuje otce, matku a bratry), které se mu klaněly. Když se o těchto snech zmínil před bratry, pochopitelně s ním nesdíleli jeho nadšení. Nenáviděli ho ještě více.
Krátce na to jeho deset starších bratrů šlo krmit otcova stáda na pole. Jákob poslal Josefa, aby se podíval, jak se mají. Když ho straší bratři uviděli přicházet, spikli se proti němu a řekli: „Přichází mistr snů. Zabijme ho! A uvidíme, co bude z jeho snů! Řekl, že nad námi bude vládnout. Ať nás zkusí vést, až bude mrtvý!“ Tak ho hodili do vyschlé studny, aby tam zemřel. Svlékli z něho jeho suknici, roztrhali ji a ušpinili zvířecí krví, aby přesvědčili svého otce, že ho zadávila divoká šelma. Poté však, co ho hodili do vyschlé studny, uviděli výpravu Izmaelitů na jejich cestě do Egypta. Potom Juda řekl: „Hej, počkejte chlapci. Pokud ho necháme shnít tady v té díře, nebudeme z něho nic mít. Vydělejme na něm nějaké peníze a prodejme ho jako otroka. Bude stejně tak pro všechny mrtvý a už nás nebude nikdy otravovat a rozdělíme se všichni o to, co na něm vyděláme!“ Tak ho prodali za dvacet šekelů stříbra. Josef je urazil, tak ho zradili tak, až přišel o dědictví a o rodinu. Mějte stále na mysli skutečnost, že to byli jeho vlastní bratři, kteří mu to udělali: synové stejného otce, stejného těla a krve. Protože kultura v naší zemi – v Americe – je jiná, stěží porozumíme krutosti těchto mužů. Krutější by už jen bylo, kdyby ho zabili. V tehdejší době bylo velmi důležité mít syny. Synové měli jméno po svém otci a zdědili všechno, co měl. Josefovi bratři mu zabránili v tom, aby přijal jméno svého otce a jeho dědictví. Jeho jméno vymazali ze seznamu své rodiny a zcela ho připravili o jeho identitu. Když byl prodán člověk jako otrok do jiné země, zůstal otrokem až do smrti. Žena, kterou by si vzal, by se stala otrokyní a všechny děti, které by měl, by byly otroky! Všechno, co bylo Josefovi blízké, bylo pryč. Bylo těžké se narodit jako otrok, avšak nepopsatelně horší bylo, narodit se jako dědic velkého bohatství a skvělé budoucnosti a být o to připraven. Bylo by lepší nikdy nepoznat, co mohl mít. Bylo to, jako kdyby žil jako mrtvý muž. Jsem si jist, že byl pokoušen a přál si, aby ho jeho bratři zabili. Hlavní věcí bylo to, že k němu jeho bratři byli zlí a krutí.
Přesný zpětný pohled
Když čtete můj parafrázovaný Josefův příběh, pravděpodobně znáte jeho konec. Je to velmi poučný příběh, když znáte závěr. Avšak, tak ho Josef neprožil. Vypadalo to, jako kdyby nikdy neměl spatřit svého otce a nikdy se neměl vyplnit sen od Boha. Byl otrokem v cizí zemi. Nemohl opustit Egypt. Byl vlastnictvím jiného člověka za cenu života. Josef byl prodán muži, který se jmenoval Putifar, faraonův úředník a kapitán stráže. Sloužil mu deset let. Za tu dobu nedostal o své rodině ani řádku a věděl, že si jeho otec myslí, že je mrtev. Žili dál bez něho. Neexistovala žádná naděje, že by ho jeho otec vysvobodil. Jak čas ubíhal, Josef našel přízeň u svého pána a ten s ním zacházel dobře. Putifar pověřil Josefa nad celou jeho domácností a nade vším, co měl. Avšak zároveň, zatímco Josefovy vyhlídky vypadaly velmi příznivě, něco velmi zlého začalo „dozrávat“ v manželce jeho pána. Dlouze se na něho dívala a chtěla s ním zcizoložit. Každý den se ho snažila svést a on odmítal. Jednoho dne s ním byla sama v domě a vehnala ho do rohu a začala na něho naléhat, aby se s ní vyspal. Odmítl a utekl, zatímco v její v ruce zůstala jeho košile. Když od ní vyběhl, zostudila se a začala křičet: „Znásilněná!“ Putifar pak poslal Josefa do faraónova vězení. Faraónovo vězení se nedá porovnat s vězeními v Americe. Sloužil jsem duchovně v několika vězeních a pokud jde o jejich nepohodlnost v porovnání s faraónovou hladomornou, vypadaly by jako městské klubovny. Žádné denní světlo nebo práce na určitých místech ve venkovním prostředí, ale jen níže položená místnost nebo spíše díra, ve které není světlo ani teplo. Podmínky k životu v ní byly kruté až odlidšťující. Vězni sem byli vstrčeni, aby zde „hnili“ zaživa, zatímco je krmili chlebem a vodou „utrpení“ (1. Kr. 22:27). Dostávali jen tolik chleba, aby přežili, proto aby trpěli. Podle žalmu 105:18 Josefovy nohy byly rozedřené od železných pout a byl sevřen v železech. Byl uvězněn v této podzemní kobce, aby zde zemřel. Kdyby byl Egypťan, měl by možná určitou šanci, aby byl propuštěn, ale jako cizí otrok, který byl obviněn ze znásilnění, měl nepatrné naděje nebo spíše vůbec žádné. Situace nemohla být horší. Josef klesnul tak hluboko jako člověk, až žil, jako kdyby byl mrtev.
Vidím ho, jak přemýšlí v hluboké temné kobce. „Sloužil jsem mému Pánu čestně a řádně celých deset let. Byl jsem mu věrnější než jeho žena. Zůstal jsem věrný svému Bohu a mému pánu a denně jsem se vyhýbal smilstvu. Jaká je má odměna? Kobka! „Zdá se, že čím více se budu snažit o to, abych konal to, co je správné, jde to se mnou k horšímu! Jak to mohl Bůh dovolit? Ukradli moji bratři také zaslíbení, které jsem přijal od Boha? Proč tento mocný Bůh smlouvy nezasáhl v můj prospěch? Stará se takhle láskyplný a věrný Bůh o své služebníky? Proč já? Co jsem udělal, že si to zasloužím? Myslel jsem si, že jsem slyšel Boha.“ Jsem přesvědčen o tom, že bojoval s těmito nebo podobnými myšlenkami. Neměl ve svém životě téměř žádnou svobodu, avšak přesto měl stále právo na to, aby si zvolil, jak na všechno, co se mu stalo, zareaguje. Urazí se a zahořkne na své bratry a posléze i na Boha? Vzdá se veškeré naděje v naplnění zaslíbení a připraví se o svoji poslední touhu k životu? Má nad tím Bůh moc? Představuji si, že to nikdy Josefa nenapadlo, dokud nebylo po všem: to, že to byla Boží cesta, prostřednictvím které se měl připravit na to, až bude vládnout. Jak použije své autority nad svými bratry, kteří ho zradili? Josef se učil poslušnosti tím, co strpěl. Josefovi bratři byli dovedně vypracované nástroje v Boží ruce. Bude se Josef ve svém hledání Božího záměru držet zaslíbení? Možná, že když se Josefovi zdály tyto sny, myslel si, že jsou potvrzením Boží přízně v jeho životě. Doposud se ve svém životě nenaučil této autoritě, která je dána ke službě, a ne k tomu, aby vás něčím oddělovala od druhých. V těchto obdobích zkoušek se velmi často zaměřujeme na nemožnost naší situace, namísto toho, abychom se dívali na Boha. Důsledkem toho jsme zklamáni a potřebujeme na někoho svalit vinu a tak hledáme toho, kdo by mohl být odpovědný za náš zoufalý stav. Když zjišťujeme, že Bůh mohl zabránit veškerým naším potížím – a nezabránil – viníme pak často Boha. V mé mysli se ustavičně ozývalo: „Žil jsem podle toho, co o Bohu vím. Neprohřešil jsem se proti jeho ustanovením nebo jeho povaze. Zopakoval jsem jen sen, který mi dal Bůh. A jaký je výsledek? Moji bratři mě zradili a byl jsem prodán jako otrok! Můj táta si myslí, že jsem mrtvý a nikdy do Egypta nepřijede, abychom se znovu setkali.“ Klíčoví pro Josefa byli jeho bratři. Oni byli tou „silou“, která ho vhodila do podzemní kobky. Možná přemýšlel o tom, jak by všechno vypadalo jinak, kdyby byl u moci, jak mu to Bůh ukázal ve snách, ve kterých mu byla svěřena pozice autority. Jak jiné by to bylo, kdyby jeho bratři mu nepřekazili hned na začátku jeho skvělé vyhlídky na budoucnost. Jak často slýcháváme naše bratry a sestry, jak upadají do stejné léčky, když chtějí někomu připsat vinu? Například: „Kdyby nebylo mé ženy, mohl jsem dnes být duchovním pracovníkem. Zabránila mi v tom a pokazila tolik z toho, o čem jsem snil.“ „Kdyby nebylo mých rodičů, mohl jsem žít „normálním“ životem. Budou mi zase nadávat za to, kam jsem to až v současné době dotáhl? Proč mohou mít ostatní normální rodiče, a já ne? Pokud by se můj táta a máma nerozvedli, byl bych na tom daleko lépe ve svém vlastním manželství.“ „Kdyby nebylo mého pastora, který ve mně potlačuje dar, byl bych svoboden a nebyl bych omezován. Zabránil mi v tom, abych naplnil své poslání v duchovní službě. Poštval proti mně lidi v církvi.“ „Kdyby nebylo mého bývalého manžela, mé děti a já bychom nebyli nyní v takových finančních problémech.“ „Kdyby nebylo té ženy v církvi, měl bych stále určitou přízeň u vedoucích. Zničila mě a zbavila mě veškeré naděje, aby si mě druzí lidé vážili, díky jejím pomluvám.“
Seznam takovýchto výčitek je nekonečný. Je snadné obviňovat ostatní za vaše určité problémy, které máte a představovat si, jak by bylo mnohem lepší, kdyby všichni tito lidé okolo vás nežili. Myslíte si, že za vaše zklamání a zranění mohou oni. Chtěl bych zdůraznit následující: „V žádném případě žádný muž, žena, dítě nebo ďábel vás nikdy nemůže vytrhnout z Boží vůle! Neexistuje totiž nikdo, vyjma Boha, kdo by měl ve svých rukou váš osud. Josefovi bratři se snažili tvrdě zničit vizi, kterou Josef přijal od Boha. Mysleli si, že mu ji zcela zmařili. Řekli svými vlastními ústy: „Pojďte, zabijme ho! Pak ho vhodíme do některé cisterny…. A uvidíme, co bude z jeho snů!“ (1. Mj. 37:20). Vyšli ho zničit. Nebyla to náhoda. Bylo to záměrné! Chtěli, aby neměl žádnou šanci na úspěch. Myslíte si, že když jej prodali jako otroka, Bůh z nebe se podíval na Syna a Ducha svatého a řekl: „Co budeme dělat? Podívejte na to, co jeho bratři udělali. Zkazili náš plán pro Josefa. Budeme muset něco rychle vymyslet! Máme ještě nějaký rezervní plán?“ Mnoho křesťanů reaguje na krizové situace, jako kdyby se přesně tohle dělo v nebi. Vidíte jak Otec v nebesích říká Ježíši: „Ježíši, Jima vyhodili právě ze zaměstnání, protože jeho věřící spolupracovník o něm lhal. Co budeme dělat? Máme pro něho dole připravené nějaké jiné pracovní místo?“ Nebo "Ježíši, Sally je třicet čtyři a dosud se nevdala. Máš pro ní k dispozici nějaké slušné hochy? Muž, po kterém jsem chtěl, aby si ji vzal, se oženil s její nejlepší kamarádkou, která ji pomlouvala a odvrátila jeho srdce od ní.“ Zní to hloupě, přesto způsob, kterým reagujeme na danou situaci, naznačuje, že takto přemýšlíme o Bohu. Podívejme se, jak by se v církvích dnešní doby měl Josef. Kdyby byl jako většina z nás, víte co by udělal? Plánoval by pomstu. Zaměstnával by se takovými myšlenkami jako: „Až se mi dostanou do rukou, zabiji je! Zabiji je za to, co mi provedli. Za to mi zaplatí.“ Avšak, kdyby měl Josef ve skutečnosti tento postoj, Bůh by nechal Josefa v této podzemní kobce shnít! Protože, kdyby se dostal z vězení s takovýmto motivem, setnul by deset hlav z dvanácti izraelských pokolení. To by zahrnovalo i Judu, z jehož rodokmenu pochází Kristus. Ano, ti, kteří takto zacházeli bezbožně s Josefem, byli patriarchové Izraele! A Bůh zaslíbil Abrahamovi, že z něho vzejde národ, jehož prostřednictvím se nakonec narodil i Ježíš! Josef se nenechal urazit a Boží plán se vyplnil v jeho životě a v životech jeho bratrů.
Mohlo to být ještě horší?
Vězení bylo pro Josefa časem tříbení, ale byla to také doba příležitostí. S Josefem tam byli dva vězni a oba dva měli dva živé a vzrušující sny. Josef jim vyložil oba dva sny s naprostou přesností. Jeden z mužů měl být propuštěn a druhý popraven. Josef poprosil toho, který měl být propuštěn, aby si na něho vzpomněl, až znovu získá u faraóna milost. Tento muž se vrátil do faraónových služeb, avšak dva roky uběhly a nedal o sobě vůbec vědět. To bylo další zklamání pro Josefa, další příležitost k tomu, aby byl uražen. Bůh má vždycky plán. Nastala chvíle, kdy se faraónovi zdál velmi děsivý sen. Žádný z jeho kouzelníků nebo mudrců mu jej nedokázal vysvětlit. Pak se teprve stalo, že propuštěný služebník si vzpomněl na Josefa. Podělil se o to, jak Josef vyložil jeho sen i sen jeho společníka ve vězení. Josefa přivedli před faraóna a on mu řekl, co sen znamenal – že přijde hladomor – a moudře mu poradil, jak se připravit na přicházející pohromu. Faraón okamžitě povýšil Josefa na druhého nejvyššího člověka v celém Egyptě. Josef skrze svoji moudrost, kterou mu Bůh daroval, připravil celou zemi na krutý hladomor.
O trochu později, když hladomor vypukl u všech národů, Josefovi bratři přišli do Egypta pro pomoc. Pokud by měl Josef něco proti bratrům ve svém srdci, byla to ta nejpříhodnější doba, kdy jim to mohl oplatit. Mohl je vhodit do vězení na doživotí, nebo je mučit a dokonce zabít a přesto by se mu nic nestalo, protože byl druhý nejvyšší v Egyptě. Jeho bratři se nezajímali o faraóna. Avšak Josef jim přestal účtovat, kolik si vzali zrna. Pak dostali tu nejlepší zemi v Egyptě pro své rodiny a jedli z hojnosti země. Zkrátka, dostali ten nejlepší kraj z celé egyptské země. Josef nakonec žehnal těm, kteří ho proklínali a dělal dobře těm, kteří ho nenáviděli (viz Mt. 5:44). Bůh věděl, co Josefovi bratři učiní předtím, než to udělají. Po pravdě řečeno, Pán věděl, co udělají předtím, než měl Josef sen, nebo předtím, než se tito chlapci narodili. Když se podíváme o kousek dále, uvidíme, co Josef řekl svým bratrům, když se znovu všichni setkali. „Avšak netrapte se teď a nevyčítejte si, že jste mě sem prodali, neboť mě před vámi vyslal Bůh pro zachování života. V zemi trvá po dva roky hlad a ještě pět let nebude orba ani žeň. Bůh mě poslal před vámi, aby zachránil vaše potomky na zemi a aby vás zachoval při životě pro velké vysvobození. A tak jste mě sem neposlali vy, ale Bůh…“ (1. Mj. 45:5-8). Podívejte se na to, co říká žalmista: „Než přivolal (Bůh) na zem hlad, než každou hůl chleba zlomil, vyslal už před nimi muže, Josefa, který byl prodán do otroctví“ (žalm 105:16-17). Kdo poslal Josefa? Jeho bratři, nebo Bůh? Ze dvou svědectví vidíme, že to byl Bůh. Josef řekl jasně svým bratrům: „Nebyli jste to vy, kdo jste mě poslali.“ Slyšte to, co Duch praví! Jak už jsem řekl, žádný smrtelník nebo ďábel nemůže překazit Boží plán ve vašem životě. Pokud se budete držet této pravdy, vysvobodí vás to. Avšak, je tu někdo, kdo vás může dostat z Boží vůle – jste to vy sami! Popřemýšlejte o dětech Izraele. Bůh poslal vysvoboditele, Mojžíše, aby je vyvedl z egyptského otroctví do zaslíbené země. Po roce na poušti byli vedoucí vysláni, aby ji prohlédli. Vrátili se a stěžovali si. Báli se národů v této zemi, které byly větší a vojensky silnější. Všichni lidé, kromě Jozueho a Kálefa, souhlasili s vedoucími. Lidé se cítili, jako by je Bůh vyslal na smrt. Urazili se na Mojžíše i na Boha. Takto to pokračovalo asi rok. Jejich pohoršení mělo za následek, že toto pokolení nikdy nespatřilo zaslíbenou Boží zemi, kterou měli zabrat. Mnozí lidé slouží Pánu horlivě a dostali se do těžkých situací, kvůli tomu, že s nimi špatně zacházeli bezbožní lidé a tělesní křesťané. Skutečnost je taková, že s nimi bylo nakládáno nespravedlivě. Avšak urazit se znamená naplnit nepřítelův záměr, dostat vás z Boží vůle. Pokud se nenecháte pohoršit, zůstanete v Boží vůli. Pokud se urazíte, padnete do zajetí nepřítele a začnete plnit jeho vůli a záměr. Vyberte si. Je mnohem prospěšnější zůstat neuražený. Musíme pamatovat na to, že na nás nic nezaútočí, aniž by o tom Pán nevěděl, předtím než se to stane. Kdyby nás ďábel mohl zničit podle své libé vůle, vymazal by nás ze světa před dlouhou dobou, protoţe vášnivě nenávidí člověka. Vždy mějte na paměti tuto výzvu: Nepotkala vás zkouška nad lidské síly. Bůh je věrný: nedopustí, abyste byli podrobeni zkoušce, kterou byste nemohli vydržet, nýbrž se zkouškou vám připraví i východisko a dá vám sílu, abyste mohli obstát (1. K. 10:13).
Všimněte si, že je psáno „východisko,“ ne „nějaké východisko.“ Bůh viděl už dopředu každou nepříznivou situaci, do které se dostaneme – nezáleží na tom, jak velkou nebo malou – a měl určitý plán jako východisko. A ještě úžasnější věc, která vypadá jako zmaření Božího plánu, se ve skutečnosti stává cestou k jeho naplnění, pokud zůstaneme v poslušnosti a nenecháme se urazit. Proto si zapamatujte: Zůstaňte dále v pokoře před Bohem tak, že se neurazíte; vzepřete se ďáblu a on od vás uteče (Jakub 4:7). Vzepřete se ďáblu tak, že se neurazíte. Sen nebo vidění se vyplní pravděpodobně jiným způsobem, než si představujete, avšak jeho Slovo a jeho zaslíbení se stane skutečností. Jedinou věcí, kterou riskujeme je to, že se nenaplní kvůli naší neposlušnosti.
Další druh zrady
Nemnozí si vytrpěli něco takového jako Josef od bratří. Nebylo by to tak bolestivé, kdyby mu to udělali jeho nepřátelé. Avšak toto byli jeho bratři, jeho tělo a krev. Oni měli být těmi, kteří ho měli povzbuzovat, podporovat, bránit a pečovat o něj. Mohlo se stát ještě něco horšího, než jaké špatné zacházení musel vytrpět Josef?
2024 ©