Noeho syn Cham, který pro svou neúctu k otci propadl prokletí, měl syna Kanaána. Jeho jedenáct potomků tvoří obyvatelstvo Kanaánské země, určené Hospodinem pro svou zvrácenost k vyhlazení. Prvorozený Kanaánův syn byl Sidón. Jméno znamená Loviště. Možná bychom ho mohli chápat i jako toho, kdo klade pasti a vábí k sobě svou kořist, kterou však nečeká nic dobrého. Řekové sidóncům říkali Féničané, na některých místech jsou v Bbli zahrnováni všeobecně mezi Kanaánce.
Významným městem tohoto národa mořeplavců byl přístav Sidón, který však po čase převýšil Týr. Bývají zmiňována společně. Byla to města velice bohatá, lidé obchodovali, plavili se po mořích na velkých lodích, byli zkušenými staviteli, ale také šikovnými zpracovateli kovů a šperkaři.
Kanaánci měli být vyhlazeni, když Izrael osidloval zaslíbenou zemi (Ex 23: 27, 28; Dt 9: 4), což se ale nestalo. Jejich území obdržely kmeny Ašer a Zabulon, které však dobyly jen část měst. Soudců 18 nám říká, že Sidónci žili v zahálce (Bible kralická), proto se podařilo velmi snadno dobýt město Laiš. Spíš bych to ale charakterizovala tak, že to byla společnost žijící v blahobytu, která místo boje vše řešila smírnou cestou. Bylo pro ně důležitější, aby mohli vydělávat a bohatnout, a to je jistější skrze obchod než pomocí války.
Sidónský král uznal vládu Davida (2 Sam 5: 11), později poslal Šalamounovi schopného stavitele, aby vybudoval Chrám (2 Lt 2: 12, 13). Byly to však mj. i sidónské manželky, které v pozdějších letech svedly Šalamouna k uctívání jejich božstev. Sidónci také dopravovali dřevo na opravu Chrámu za Ezdráše. Nehemjáš si na ně však posvítil, když v sobotní den přicházeli obchodovat do Jeruzaléma. Zkrátka jim zavřel brány a nepustil je do města, aby nemohli odvádět lid od následování Božího zákona.
Jeremiáš jim prorokoval nadvládu Babylonu (Jr 27: 3 – 7) a Izajáš jejich obrovské bohatství odkázal Božímu lidu (Iz 23: 8). Ezechiel však ve známém proroctví připodobňuje Týr Božímu nepříteli – ďáblu (Ez 28). Město se v pýše pozvedalo a myšlení jeho srdce bylo: „Já jsem bůh!“ (Ez 28: 2). Co také velmi popouzelo Hospodina, že tito obchodníci prodávali židovské otroky (Jl 4: 4 – 6). Když sidónští uctívali Heroda jako boha, zasáhl ho anděl Boží a tento zlý král zemřel (Sk 12: 20 – 23).
Přesto byli Sidónci dotčeni evangeliem. Vdova ze sidónské Sarepty pečovala o Elijáše, syrofénická matka svou vytrvalostí a pevnou vírou získala zázrak pro svou dceru, kterou Ježíš vysvobodil od démona, apoštol Pavel navštívil bratry v Sidónu.
Důvodem, proč měli být Sidónci vyhlazeni, bylo jejich zvrácené náboženství. Božstvy tohoto lidu byli Baal a jeho žena Ašera (Aštoret). Baal je zmiňován v různých podobách, s různými přídomky. Byly mu obětovány novorozené děti, což dělali i Izraelci, kteří se k tomuto kultu přidávali. Tato božstva byla velmi silná a přitažlivost jejich kultu mohla spočívat i v tom, že byl spojen s rituální prostitucí, homosexualitou, sexuálním stykem se zvířaty a dalšími podobnými zvrácenostmi. Ty měly přinést plodnost – u lidí, zvířat i polních rostlin. U sexuálních hříchů platí, že silně zotročují. Lidé pod démonickým vlivem vzplanou (rozpálí se) v těchto nemorálních aktivitách a nedokážou se ovládnout. Potom padají až na dno do nejhlubšího bahna.
Baal byl vrchním božstvem Kanaánu, často je dáván do protikladu Hospodinu jako hlavní konkurent – tedy je to silná démonická mocnost. Aštarta je spojována s kultem božské matky s dítětem, k níž patří i katolické uctívání Marie.
Uctívání těchto dvou bohů silně propagovala královna Jezábel. Byla dcerou krále Týru a Sidónu, který byl zároveň knězem Aštarty. Pronásledovala jménem Baala Hospodinovy proroky a sváděla Boží lid k modloslužbě.
Jezábel je i dnes velmi nebezpečnou duchovní mocností. Její vliv se bez omezení projevuje ve většině církví! Jak ho poznáme? Člověk pod vlivem Jezábel odmítá žít s druhými bez toho, že by měl nad nimi kontrolu a hlavní slovo. Je nezávislý, ambiciózní, odmítá mužskou autoritu, odděluje lidi od Boha a vede je k modlám – věcem, koníčkům, čemukoliv, co jim Boha „nahradí“. Bývá spíše u žen, ale není to v žádném případě pravidlem. Má schopnost manipulovat bez fyzické síly – sváděním, sexuální mocí, homosexualitou, čarováním (ovládne člověka psychickou silou tak, že se přestane modlit, číst Bibli, je sužován silnými pocity viny, pokud „správně“ nespolupracuje, na jeho argumenty nemá ovládaný člověk odpovědi).
Pracuje skrze zábavní průmysl – využívá módu, filozofie, pornografii a sexuální představy. Přináší partnerské problémy, potraty. V církvi vytváří „starší, moudré a nepostradatelné“ ženy. Může se projevit jako autoritářský a kontrolující pastor bez vykazatelnosti jiné autoritě či dokonce s mimomanželským vztahem v rámci sboru, v němž slouží. Ženy pod tímto duchem bývají v důležité službě, např. jako prorokyně (Zj 2: 20) nebo vedoucí.
Co na ni platí? Pokání, modlitba, vyslovené Boží slovo. Je třeba si uvědomit, že jakmile začneme s tímto duchem bojovat, přijde strach a zastrašování (viz příběh Elijáše, Jan Křtitel po svém zatčení). Boj nebývá snadný ani krátký.
S duchem Jezábel souvisí duch Achaba. Je to ten, kdo svou autoritu dává Jezábel, přináší slabost v boji proti Jezábel. Jezábel stojí za lidmi, kteří nelegitimně ovládají druhé, Achab ovládá tyto oběti. Člověk se stane bázlivým, bezbranným. Muži pod vlivem ducha Achaba mají sklony nesnášet ženy, být k nim tvrdí a pohrdat jimi.
2024 ©