Symboly

V poslední době narážím v různých souvislostech na velkou neznalost nás křesťanů v oblasti symboliky – nosíme symboly na oblečení, špercích či módních doplňcích, dáváme si je do bytů, nevadí nám, že je používají naše děti. Považujeme je za hezkou módu, za designové kousky či značkové vzácnosti. Jak by potom mohly být zlé, ne? Mnoho let jsem sama takovým věcem nevěnovala pozornost. Bylo to tím, že v církvi, kterou jsem navštěvovala, se na toto téma nevyučovalo. Z vlastní zkušenosti vím, že velká většina křesťanů utváří své názory podle toho, co se káže – a pokud se nekáže, pak názor neexistuje nebo nám ho zprostředkuje svět. A tak si říkáme, že nebudeme netolerantními fanatiky nebo se vymluvíme, že přeci tomu symbolu nevěříme, jen ho nosíme. Ale tím, co je vidět navenek, ukazujeme na věci skryté v našem srdci.

Bible především ve Starém zákoně mluví hodně o modloslužbě, okultismu a magických praktikách. Bůh Hebrejům zakázal zpodobňování zvířat, rostlin či nebeských těles, protože tyto výtvory se pak stávaly modlami či pomůckami při náboženských rituálech. Chránil je tak i před tím, že by v nevědomosti nějakého bůžka postavili doma na poličku jako pěkný umělecký výtvor. Zde je původ toho, proč si potřebujeme dávat pozor na to, jaké symboly svým životem propagujeme či ignorujeme. Když pronikneme do jejich významu, mnohé pochopíme sami. A o to přece jde, abychom věci nedělali automaticky, ale s porozuměním. Pak jsme v nich pevní a také mnohem moudřejší.

Význam symbolů nemusí být jednoznačný ani snadno odhalitelný – proto je to přece symbol, že :-). Podívejme se blíž na znak, který obvykle vnímáme spíše pozitivně, ale přesně ilustruje to, proč jsem na toto téma chtěla psát. Symbol míru, anglicky peace, svým názvem křesťana nejspíš neurazí. Jenže…

Symbol vytvořil na konci padesátých let Gerald Holtom, anglický designér, jako výraz tehdejší vlny pacifismu a levicových idejí. Hrůzy světových válek byly ještě v lidech živé, přetrvávala hrozba nukleární války, lidé se chtěli osvobodit od společenských konvencí, které však zahrnovaly také tradiční křesťanství. Už tady by nám měla zablikat červená kontrolka. Pokud něco souvisí se vzpourou proti křesťanství a Bohu samotnému, pak to naprosto jistě vyjadřuje názor, se kterým jako Boží dítě nemůžu souhlasit. Pak nemůžu takový symbol ani nosit na svém oblečení, na odznáčku, zkrátka na ničem.

Na mnoha místech se uvádí, že Gerald Holtom tento znak vymyslel podle signálních vojenských vlajek. Možná tento pán neměl znalosti o významu a použití znaků v magii (ale já nevěřím, že věci vznikají samovolně a bez zásahu „vyšší moci“). Každopádně však symbol existoval mnohem dříve. Jedná se o Aum, runu smrti, zasazenou do kruhu. Runové písmo bylo v některých evropských zemích používáno před příchodem křesťanství, které přineslo latinku. Avšak runy byly spjaty především s magickými obřady, každý znak má svůj skrytý význam. Slovo Aum v hinduismu probouzí Brahmovu moc v podobě hada v lidské páteři. Germánské kmeny používaly symbol za účelem prokletí. Runou smrti byly označovány hroby důstojníků SS. Symbol používali druidové a satanisté při různých obřadech – znázorňuje obrácený a zlomený kříž.

Populární symbol míru se v dnešní společnosti používá v mnoha podobách. Bývá jako znak některých organizací spojen s dalšími obrazci a symboly a nemusí být rozpoznatelný na první pohled. Jeho význam byl zcela změněn a dokonale zastřen. Právě tak se projevuje satan – přichází jako anděl světla a dovedně nás mate. To, co mohlo být vytvořeno s dobrými úmysly, ve skutečnosti propaguje pravý opak.

Mnohé symboly se tváří, že ani symboly nejsou. Rovnostranný trojúhelník k nim určitě patří. Je znakem svobodných zednářů a dalších sektářských společenství. Trojúhelník se špičkou nahoru je egyptským symbolem boha Seta, tedy egyptské podoby ďábla. V hinduismu znázorňuje boha Šivu, ničitele. Naopak trojúhelník postavený na špičku symbolizuje božství člověka, oblíbenou myšlenku hnutí New age a různých esoteristů.

 Gay triangle

Můžeme se setkat se znaky propletených trojúhelníků. Znázorňují mužský (špičkou nahoru) a ženský (opačný) princip, jejich spojení potom vyjadřuje sexualitu. Proto jej využívají gayové a lesby jako svůj znak. 

Známým symbolem je pentagram. Přesto jsou křesťané, kteří si ho pletou s hvězdičkou! Pentagram je jednou čarou namalovaná hvězda, symbolizující jednotlivé přírodní elementy. Používá se v okultismu, konkrétně v čarodějnictví, kde má výjimečné postavení v rituálech věštění, zaklínání a vyvolávání padlých andělů.

Obrácený pentagram je potom symbolem satana, zla, smrti, chlípnosti, černé magie. Bývá doplněn o hlavu kozla, Baphometa.

Některé symboly byly původně židovské či křesťanské, ale časem se jejich význam otočil – převrácený kříž, oko, Davidova hvězda. Ta je znakem židů všeobecně, je také národním znakem Státu Izrael. V kabale a okultismu má však význam jako znamení života, věčnosti, rovnováhy. Hexagram byl znakem středověkých alchimistů, ve starém Egyptě se užíval při zaříkávání duchů zemřelých.

Je dobré si uvědomit, že Bůh nás nevede k vytváření symbolů nebo jejich rituálnímu používání. Tam, kde se křesťané nemusejí skrývat, nepotřebují zvláštní poznávací znamení, jakým byl obrázek ryby. Chápu nošení křížku na krku, nekritizuji to, ale na druhou stranu – kříž je přece symbolem smrti a my uctíváme vzkříšeného Ježíše!

Asi máme jasno v tom, že jediný Bůh je Hospodin, Bůh Otec, Syn Ježíš Kristus a Duch svatý. Každé jiné náboženství nebo duchovní nauka jsou postaveny na ďábelském plánu odvrátit člověka od uctívání pravého Boha k uctívání démonů a tím ho v konečném důsledku odsoudit k věčnému utrpení. I do judaismu a křesťanství se časem přimísilo mnoho okultních praktik, které jsou provázeny využíváním symbolů. Dnes probíhá velká renesance v duchovní oblasti. Lidé hledají smysl života, hledají duchovní prožitky. Na symboly narážíme na každém kroku – jsou výsledkem tohoto hledání a jsou i jeho marketingovým tahem. Nechci se tu zabývat podrobným výčtem, jen ještě několik poznámek. Pokud víme, kde nebezpečí číhá, můžeme ho lépe eliminovat :-).

• Keltské symboly – často různě propletené spirály a kruhy; symboly se používají třeba ve formě šperku – amuletu, kdy mají konkrétní význam (donést štěstí, zdraví, sílu, chránit svého nositele apod.)

• Egyptské symboly – oko boha Hora (to se zobrazovalo také líčením protažených očních linek, i dnes u žen oblíbeným!), pyramida, skarabeus, anch, propletení hadi, symboly slunce

• Symbol blesku, používaný nacisty, ale také rockovými skupinami je symbolem ďábla – původně světlonoše, padajícího z nebe – někdy ještě doplněn o křídla
• Řecká a římská symbolika, na kterou si potrpěl středověk – na každém zámku najdete obrazy s alegoriemi, božstvy; jména těchto božstev se projevují třeba v názvosloví dnů či měsíců (v češtině to není tak patrné). Vše, co zavání filozofií, je vlastně popíráním Boha a vyvyšováním "božství" člověka, proto pozor na Platóna a nejen na něj.
• Symbol ruky nebo otevřené dlaně, rozšířený na Blízkém východě – v islámu a judaismu (kabale) symbol ochrany, Boží ruky

• Čínské symboly – především zvířecí či květinové, každý má svůj význam v podobě amuletu. Významy mají také barvy a vzory jako vlnka či vzor želvího krunýře. Znak jin a jang – spojení protikladů, které plně protiřečí biblickému pohledu na svět – zlo a dobro nejsou rovnocenné a nedoplňují se! S tím také souvisí móda uspořádat byt podle zásad feng shui – tedy harmonie energií. Typickým čínským symbolem je drak - ale v Bibli má drak jediný význam. "A ten veliký drak - ten dávný had, zvaný ďábel a satan..." (Zjevení 12: 9). 

• Slon se zvednutým chobotem – symbolizuje štěstí podobně jako čtyřlístek. Křesťan by neměl používat žádné amulety. Naše "štěstí" - dobrý životní pocit, radost, pokoj i v těžkých situacích, úspěch i prosperita závisejí na naší víře, na vztahu s Ježíšem a na tom, jak pravdy Božího slova aplikujeme ve svých životech. 
• Andílci - v dnešní době se rozmohlo andělské náboženství - uctívání andělů jako těch, kdo přinášejí do života dobré věci. Není však možné uctívat stvoření. Andělé jsou Boží služebníci, stejně jako lidé. Je to Bůh, kdo je posílá na pomoc lidem, je-li to třeba, není možné se k nim přímo modlit. Andělské náboženství je kultem, který nemá nic společného s biblickou vírou v Boha. Stejně tak "křesťanská" zpodobnění andělů se nezakládají na pravdě - Bible nám anděly nepopisuje dostatečně dobře k tomu, abychom věděli, jak skutečně vypadají. Záleží na každém z nás, jak se postavíme k vánoční andělíčkové výzdobě - já osobně ji nevyhledávám, ale jsem schopná ji "skousnout", pokud není spojena s vírou v jejich zázračnou moc. Přesto je dobré se zamyslet, jestli je to to, co chceme ve svém bytě mít, pokud známe biblický pohled věc.

• Maorské a polynéské znaky se často využívají jako symbolické tetování. Jedná se o zpodobnění božstev a nadřirozených bytostí z tohoto pohanského náboženství - v konečném významu o zpodobnění démonů.

manaia - maorský symbol ochránce

• Znaky Inků, Mayů – asi všichni víme, že v náboženství těchto národů byla spojena s krvavými lidskými oběťmi, jedná se o satanismus v čisté podobě. 

• Symbol hada je nám asi jasný, zajímavostí je, že byl používán Slovany; had byl reinkarnací temného boha Velese, a protože Slované pocházejí z oblasti dnešní Indie, je mnohé ze slovanského pohanství spojeno s indickými náboženstvími. Některé symboly užívané ve folklóru (na stavbách, textiliích) byly původně hadími symboly, které se postupně měnily přes geometrické obrazce k těžko rozlišitelným rostlinným motivům. I tady je dobře vidět, jak něco původně zlého může mít podobu, ve které je  to pro nás těžko čitelné. Neměli bychom vidět démony za každým rohem, ale zároveň buďme opatrní na to, co nechváme ovlivňovat svůj život. 

had a žába

• Mandaly - velmi oblíbené a módní motivy jsou doloženy v mnoha kulturách starověku. Dají se najít i v půdorysech budov z té doby. Původně sloužily ke komunikaci s bohy, dnes jako relaxační pomůcka – mají přinášet řád do chaosu. Setkáme se s nimi také v podobě omalovánek pro dospělé.

• Indiánské lapače snů – jedná se o okultní pomůcky, které mají chránit majitele před zlem. Naším ochráncem je Bůh sám. "...Hospodin své věrné ochrání!" (Žalm 31: 24).

• Totemy jsou součástí pohanských náboženství, tzv. totemismu. Přijetím nějakého zvířete do svého totemu se člověk snažil převzít jeho vlastnosti (sílu medvěda, rychlost jelena). Uctívání bylo spojeno s obětováním zvířat a pitím jejich krve; tím se vlastnosti měly přenášet na člověka.

• Znaky z písma, kterým nerozumíme - hieroglyfy, čínské písmo, arabské písmo - je dobré si uvědomit, že například nápisy v arabštině mohou často oslavovat alláha nebo Mohameda. Pokud nevíme, co znaky znamenají, nenosme je.

V historii lidstva už od samotného stvoření neexistuje nic šedého, nic, co by nemělo náboženský význam. Věci jsou buď bílé nebo černé. Člověk buď uctíval z celého srdce Boha nebo vyznával názory, které Boha popíraly. Tak i ovoce práce každého jednotlivce, skupiny či národa nesou v sobě jejich životní názory a principy. Je mylné domnívat se, že kniha, umělecké dílo či píseň zůstanou oproštěné od filozofie toho, kdo je vytvořil. A my bychom měli mít jasno, co chceme a můžeme podpořit a co je v protikladu biblické víře.

Ještě jedna myšlenka závěrem - pokud se něčeho chci zbavit, protože si uvědomím, že takovou věc nechci mít na sobě nebo ve svém bytě, je lepší ji zničit. Není dobrý nápad dát ji někomu, komu by mohla "udělat radost", protože vyhovuje jeho životním názorům či víře. Raději mu řekněme o Tom, kdo může jeho život skutečně změnit, požehnat a zachránit pro věčnost.